Část čtvrtá : Řeč dvou srdcí

Řeč dvou srdcí Můžeme někoho hluboce milovat, a přesto mu někdy nedokážeme dát pocit, že je milován. Ne proto, že bychom nechtěli, ale protože každý člověk vnímá partnerskou blízkost trochu jinak. Jeden potřebuje slyšet krásná slova, druhému stačí obejmutí. Někdo vyjadřuje city prostřednictvím drobných pozorností, jiný svou lásku dokazuje tím, že se na něj můžeme spolehnout. Právě rozdílné způsoby projevování citů mohou být zdrojem nedorozumění. Jeden partner čeká na romantické vyznání, zatímco druhý se domnívá, že jeho každodenní péče mluví za všechno. Oba mohou mít pocit, že dávají maximum, ale současně vnímat, že od druhého nedostávají dostatek pozornosti. Důležité je pochopit, že láska není pouze o tom, jak ji sami projevujeme. Je také o ochotě poznat, co potřebuje člověk vedle nás. Někdy stačí změnit několik drobných návyků, více se zajímat o partnerovy pocity a naučit se vnímat i takové projevy náklonnosti, které jsme dříve přehlíželi. Velkou roli hraje také schopnost mluvit o vlastních potřebách. Nemůžeme očekávat, že druhý automaticky pozná, co nás trápí nebo po čem toužíme. Upřímná komunikace není známkou slabosti, ale důkazem toho, že nám na vztahu záleží. Zajímavé je, že právě rozdílnost může dva lidi obohatit. Jeden přinese do vztahu spontánnost, druhý stabilitu. Jeden učí druhého více mluvit o emocích, zatímco druhý ukazuje, jak důležitá je trpělivost a jistota. Nemusíme být stejní, abychom spolu dokázali vytvořit krásný vztah. Musíme se však chtít navzájem pochopit a respektovat. Možná právě dnes nastal správný okamžik zamyslet se nad tím, zda člověku vedle sebe skutečně nasloucháme. Protože někdy není potřeba hledat novou lásku. Stačí se naučit lépe rozumět té, kterou už máme. A někdy právě toto pochopení dokáže vrátit do vztahu blízkost, o které jsme si mysleli, že se dávno vytratila.