John Dee, učenec i mág renesance

Renesanční učenec John Dee patřil k nejzáhadnějším postavám své doby. V jedné osobě spojoval matematika, astronoma a rádce mocných s vášnivým hledačem skrytého poznání. Anglické královně prý vybral nejpříznivější den korunovace, zároveň se ale pokoušel rozmlouvat s anděly. K tomu mu sloužil krystal a pomocník Edward Kelley, který tvrdil, že vyšší bytosti vidí. Věřil, že skrze ně přijímá poselství z vyššího světa. Za svým cílem se vydal až do střední Evropy a delší čas pobyl v Praze i na jihu Čech. V Praze usiloval o přízeň císaře Rudolfa II., známého milovníka tajných nauk. Poslední léta strávil v chudobě a zapomnění, jeho odkaz ale přežil staletí. Pro jedny je předchůdcem vědy, pro druhé jedním z největších mágů dějin.

Učenec i tajemný mág

Angličan John Dee patřil k nejpozoruhodnějším a nejrozporuplnějším postavám celé renesance. V jedné osobě se v něm snoubil vzdělaný učenec i muž toužící proniknout do největších tajemství světa. Odmalička ho přitahovala esoterika, tedy nauka o poznání ukrytém za viditelnými věcmi. Zároveň byl ale skvělým matematikem, astronomem a rádcem, jehož si vážili mocní jeho doby. Právě toto napětí mezi rozumem a magií dělá z jeho osudu tak přitažlivý příběh. Málokdo dokázal tak samozřejmě spojit chladný výpočet s vírou v neviditelné síly. V jeho době to ostatně nebylo tak nemyslitelné jako dnes. Snad právě proto jeho příběh dodnes vzbuzuje takový údiv. Aby ale bylo jasné, kým vlastně byl, je třeba začít u jeho dvojí povahy.

Dvě tváře jednoho muže

Esoterika v jeho době ještě neznamenala okraj vědění, ale stála takřka bok po boku s vědou. Hvězdy studoval astronom i astrolog zároveň, kovy zkoumal chemik i alchymista v jedné osobě. Dee proto neviděl žádný rozpor mezi počítáním drah planet a snahou dorozumět se s neviditelnými silami. Obojí pro něj byly cesty k témuž cíli, totiž k pochopení řádu, který drží svět pohromadě. Shromáždil obrovskou knihovnu, jednu z největších v tehdejší Anglii, plnou spisů o obou světech. Sbíral rukopisy, mapy i přístroje a jeho dům se brzy stal místem setkávání zvědavých myslí. Právě z toho čerpal odvahu ptát se dál, než kam tehdejší poznání sahalo. Než ho ale pohltila touha po tajemství, byl především uznávaným učencem.

Rádce anglické královny

Zpočátku vynikl John Dee jako matematik a znalec hvězd, jehož rady vyhledávali panovníci. Anglické královně Alžbětě prý vybral podle postavení hvězd nejpříznivější den korunovace. Radil také mořeplavcům a snil o rozlehlé říši za oceánem, pro niž razil smělé plány. Bývá dokonce uváděn mezi těmi, kdo pro zámořskou říši prosazovali samotné jméno. Jeho úsudku naslouchali dvořané i učenci a jeho jméno bylo v Anglii dobře známé. Málokterý učenec té doby se těšil takové vážnosti u dvora. Zdálo se, že před ním leží klidná dráha váženého a úspěšného vzdělance. Jenže sláva a pohodlí mu ke spokojenosti ani zdaleka nestačily. Chtěl totiž mluvit přímo s vyššími bytostmi, které podle něj vědí víc než lidé.

Rozhovory s anděly

Postupem času ho stále víc pohlcovaly pokusy rozmlouvat přímo s anděly. K tomuto účelu používal lesklý krystal a zrcadlo, do nichž jeho pomocník upřeně hleděl. Sám Dee prý anděly nevídal, spoléhal proto na oči svého společníka. Tím pomocníkem byl Edward Kelley, muž pověsti dobrodruha, který tvrdil, že anděly vidí a slyší. Dee pečlivě zapisoval, co mu Kelley diktoval, a věřil, že přijímá poselství z vyššího světa. Hodiny trávili nad zápisky, do nichž zaznamenávali každé slovo. Z těchto sezení prý vzešel i zvláštní andělský jazyk, jemuž se dnes říká „henochiánština". Zda šlo o zjevení, sebeklam, nebo obratný podvod, se dodnes vášnivě přou historikové. Za poznáním, které mu tyto rozhovory slibovaly, se nakonec vydal až do srdce Evropy.

Pobyt v českých zemích

Za svým velkým cílem se John Dee vypravil až do střední Evropy a na čas zakotvil v Čechách. Zavítal do Prahy, kde chtěl získat přízeň císaře Rudolfa II., známého svou zálibou v tajných naukách. Slyšení u císaře sice mnoho plodů nepřineslo, přesto po sobě v Praze zanechal výraznou stopu. Pražské prostředí, prosycené alchymií a hvězdopravectvím, mu učarovalo. Mísili se tu učenci, alchymisté a dobrodruzi z celé Evropy. Delší čas pak strávil na jihu Čech u mocného velmože Viléma z Rožmberka v Třeboni. Právě tam pokračoval ve svých pokusech a doufal, že konečně dosáhne velkého objevu. Doufal, že právě v Čechách se mu podaří to, co mu jinde unikalo. Osudové pouto s Kelleym se ovšem právě zde začalo povážlivě rozpadat.

Pád a pozdní sláva

Poslední léta strávil John Dee ve stínu dřívější slávy a v postupující chudobě. Rozkol s Kelleym, návrat do Anglie a ztráta přízně mocných ho připravily o dřívější postavení. Jeho proslulá knihovna byla za jeho nepřítomnosti z velké části rozkradena a rozprášena. Vzácné rukopisy, které celý život sbíral, se rozptýlily do mnoha rukou. Zemřel opuštěný, daleko od lesku dvorů, na nichž kdysi býval vítaným hostem. Přátelé se odvrátili a on dožíval v ústraní, obklopen už jen vzpomínkami. Přesto jeho odkaz nezmizel a s odstupem staletí přitahuje čím dál větší pozornost. Pro jedny je předchůdcem moderní vědy, pro druhé jedním z největších mágů dějin. Právě v tomto rozdvojení dodnes spočívá jeho zvláštní přitažlivost.

Po stopách záhadného muže

Seznámit se s osudem tohoto muže blíž lze hned několika cestami, od knih po místa, jež navštívil. Dobrým vodítkem je česká literatura o rudolfínské Praze a o dějinách hermetismu, v níž Dee nechybí. Kdo má rád historii na dosah, může se vydat i po jeho stopách do Prahy a do Třeboně. Za trvalým zájmem o jeho příběh se totiž skrývá odvěká touha nahlédnout za hranice všedního poznání. Právě otázky po tom, co nás přesahuje a co nám zůstává skryté, provázejí lidi dodnes. Když člověk takové otázky nechce nést sám, může být oporou i věštecký výklad po telefonu, rozhovor s vnímavým rádcem. Takový hovor neodhalí tajemství vesmíru, dokáže ale pomoci ujasnit si, co vlastně hledáme. John Dee tak i po staletích zůstává připomínkou, jak tenká je hranice mezi věděním a tajemstvím.