Bilokace mezi mystikou a parapsychologií

Tradice bilokace popisuje fenomén současné fyzické přítomnosti jedné osoby na dvou různých místech. Křesťanská mystika doložila desítky případů u svatých Antonína z Padovy a Alfonse z Liguori. Patří k nim také Marie z Agredy a v 20. století Padre Pio. Východní tradice používá sanskrtský termín siddhi a tibetský manomayakaya pro podobné schopnosti. Britská Society for Psychical Research zkoumala tisíce případů od roku 1882 a publikovala monografii Phantasms of the Living. Frederic Myers, Edmund Gurney a Hornell Hart systematizovali výzkum do kategorií apparitions of the living. Skeptici nabízejí vysvětlení v podobě sugesce, paměťových chyb a kolektivní halucinace. Česká scéna doložila několik středověkých případů u svaté Anežky a u Jana Sarkandera.

Co je bilokace

Pojem bilokace označuje paranormální jev, při němž jedna osoba je současně přítomna na dvou různých místech. Tradice popisuje obě podoby jako plně fyzické s váhou, hlasem, dotekem a schopností konverzace. Křesťanská mystika rozlišuje bilokaci od astrálního cestování, kde mystik vidí druhé místo jako bezhmotná duchovní entita. Bilokace podle nauky vyžaduje hluboký stav modlitby, meditace nebo extáze a obvykle se týká uzdravujících či pastoračních potřeb. Tradice rovněž tvrdí, že daný jedinec si často není vědom druhé přítomnosti a popisuje událost teprve po setkání svědků. V kontextu evropských paranormálních fenoménů patří bilokace k nejvíce doloženým případům s několika svědky. Historické záznamy tohoto jevu sahají hluboko do středověku.

Středověcí mystici a svatí

Svatý Antonín z Padovy patří k nejstarším doloženým případům bilokace ve 13. století. Tradice tvrdí, že v roce 1226 byl současně přítomen v Limogesu při Velikonočním kázání a v hostinci své malé bratrské rodiny. Svatý Alfons z Liguori v roce 1774 podle více než dvaceti svědků klečel po dvě hodiny u smrtelného lůžka papeže Klimenta XIV. v Římě, ačkoliv jeho fyzické tělo bylo v té chvíli v Aresanu. Marie z Agredy, španělská abatyše, v letech 1620 až 1631 vícekrát navštívila Nové Mexiko. Podle vlastních záznamů kázala domorodým kmenům Jumano. Marie sama nikdy fyzicky neopustila své klášterní cely v severním Španělsku během těchto let. Mezi další doložené případy patří svatý Martin de Porres a svatá Lydwina ze Schiedamu. Český původ má svatá Drahomíra. V dějinách paranormálních jevů tedy bilokace tvoří významnou kapitolu. Nejproslulejší novodobý případ přitom přidal moderní svatý.

Padre Pio a 20. století

Italský kapucínský mnich Padre Pio z Pietrelciny působil v jihoitalském konventu San Giovanni Rotondo. Žil tam od roku 1916 do své smrti v roce 1968. Tisíce zaznamenaných svědectví popisují jeho bilokace na různá místa Itálie, Evropy a dokonce do Spojených států. Mezi nejznámějšími případy je vidění Pia ve Vatikánu během jeho léčebné nemoci, kdy fyzicky nemohl opustit konvent. V roce 1948 Padre Pio podle pilotů zjevně stál na obloze nad Římem. Pomáhal prý odvrátit spojenecké bombardéry od bombardování San Giovanni Rotondo. Mary Pyle, americká pomocnice Padreho Pia, zaznamenala stovky kontaktů s mnichem na jiných místech, než kde se fyzicky nacházel. Vatikánské vyšetřování pro svatořečení v roce 2002 podrobně analyzovalo svědectví o jeho bilokacích. Jan Pavel II. ho kanonizoval jako svatého a oficiálně uznal několik bilokačních zázraků. Východní tradice přitom popisují obdobný jev z jiného úhlu.

Jogíni a východní paralely

Sanskrtský termín siddhi označuje nadpřirozené schopnosti získané dlouhotrvající jógovou praxí. Patandžaliho jógové sútry ze 2. století před Kristem popisují asi 25 siddhi včetně rozmnožení do více těl. Tibetská buddhistická tradice používá výraz manomayakaya, neboli tělo vytvořené myslí, jež může pobývat samostatně. Lama Anagarika Govinda popsal v rámci své literární tvorby případy tibetských mistrů. Ti se objevili před žáky na vzdálených místech. Indický mistr Sai Baba ze Šírdí a později Sathya Sai Baba zaznamenali tisíce svědectví o bilokacích ve 20. století. Sadhu Sundar Singh, indický křesťanský misionář, popsal vlastní bilokace v rámci své apoštolské činnosti v Himalájích. Paramahansa Yogananda v knize „Autobiografie jogína" zaznamenal několik bilokací svého gurua Šrí Juktéšvara. Tato pestrost otevírá pole pro odborné parapsychologické zkoumání.

Parapsychologický výzkum

Britská Society for Psychical Research založená v roce 1882 systematicky zkoumala případy bilokace. Šlo o dlouhodobou výzkumnou činnost. Frederic Myers, jeden ze zakladatelů, zařadil bilokaci do kategorie takzvaných apparitions of the living. Edmund Gurney a Frank Podmore publikovali v roce 1886 monografii „Phantasms of the Living" se stovkami případových studií. Souhlasy mezi nezávislými svědky se pohybovaly mezi 60 a 90 procenty v podrobných popisech setkání. Skeptici ovšem upozorňují na možnost zaměnitelnosti, sugesce a kolektivní halucinace v komunitách čekajících na zázrak. Charles Tart z University of California Davis vedl ve 60. letech 20. století experimenty s out-of-body experience. Tyto zážitky mají strukturální blízkost k bilokaci. Konkrétní moderní pohled vědy na téma přitom zůstává opatrný. Česká scéna nabízí vlastní zajímavé případy.

Česká stopa a kritický pohled

České baroko zaznamenalo několik případů bilokace v rámci hagiografií svatých na českém území. Svatá Anežka Česká podle tradice navštívila své kláštery v Praze a v Olomouci současně v roce 1268. Svatý Jan Sarkander, kněz mučedník 17. století, byl podle moravských pověstí současně vidět při kázání v Olomouci. Současně se objevil v poutním kostele v Holešově. Po roce 1989 se v Česku objevily zprávy o návštěvách Padreho Pia ve venkovských komunitách. Šlo o ojedinělé případy bez systematického zkoumání. Český klub skeptiků Sisyfos analyzoval většinu novodobých zpráv. Navrhuje vysvětlení v podobě sugesce, paměťových chyb a vědomého podvodu. Akademická religionistika Pavla Hoška a dalších badatelů zařazuje bilokaci do kontextu mystické zkušenosti. Téma tak nabízí pestré pole pro vědeckou i osobní úvahu.

Cesta vlastní úvahy

Příběh bilokace ukazuje, jak hluboko může mystická zkušenost přesáhnout obvyklé hranice prostoru. Kdo se chce v tématu zorientovat hlouběji, sáhne v češtině po překladech životopisů Padreho Pia. Doplnit je mohou knihy Paramahansy Yoganandy a Sadhu Sundar Singha. Užitečné jsou rovněž knihy o transpersonální psychologii Stanislava Grofa a religionistické práce Pavla Hoška. Pro toho, kdo si chce položit konkrétní osobní otázku, je tu vedle čtení i jiná cesta. Týká se obvykle neobvyklého zážitku nebo pocitu cizí přítomnosti. Mnozí volí rozhovor s médiem po telefonu. Mohou tam mluvit o snových obrazech, pocitech blízké osoby na dálku nebo o opakujících se neobvyklých vjemech. Citlivý vykladač pomáhá rozpoznat, zda jde o osobní zkušenost, nebo zda by pomohla další duchovní práce. Telefonická poradna probíhá v důvěrné atmosféře, kde má volající čas pro klidnou úvahu.