Zahrada lidského těla

Naše tělo je jako zahrada. Každá buňka je semínko, které v sobě nese život. Každý dech je jako kapka rosy, která tu zahradu zalévá. A každá myšlenka je paprsek slunce, může růst nebo podpořit nebo spálit.

V srdci rostou růže emocí, něžné i trnité. V hlavě křičí myšlenky jako bylinky, některé hojivé, jiné plevelné. V břiše leží úrodná půda, která dává sílu, když jí nasloucháme a nezahlcujeme. A kůe je plot, který chrání vše uvnitř, ale i dýchá s větrem.

Zahrada těla potřebuje klid, vodu, světlo i ticho. Když o ni pečujeme s láskou, rozkvétá. Když ji zanedbáme, zaroste únavou, bolestí a strachem. Starejme se proto o naši zahradu a to nejen jídlem, ale i slovy, myšlenkami a dechem. Protože tělo slyší všechno, co si o sobě šeptáme.