Runy a futhark jako věštecká abeceda

Tradice runových znaků a abecedy futhark provází evropskou kulturu od 2. století po naše dny. Starší futhark se čtyřiadvaceti znaky se používal ve Skandinávii, Německu a severní Itálii zhruba do 8. století. Mladší futhark se šestnácti runami dominoval vikingské éře a anglosaský futhorc se třiatřiceti znaky se užíval v Anglii. Tacitus popsal v Germánii prastarou věštebnou metodu s vyřezanými větvičkami. Moderní obnovu zahájil Guido von List a v 80. letech 20. století popularizoval Ralph Blum knihou The Book of Runes. Praktické čtení obvykle pracuje s třírunovým výkladem Norny tradice minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Česká scéna nabízí překlady klasiků i vlastní kombinaci se slovanskou symbolikou.

Co jsou runy a futhark

Pojem runy označuje staroseverské písmo, jehož znaky tvořily abecedu i magické symboly germánských kmenů. Slovo futhark vychází ze šesti prvních run této abecedy F, U, Þ, A, R a K, podobně jako alfa-beta dala jméno řecké alfabetě. Jednotlivá runa nese fonetickou hodnotu, vlastní jméno a hluboký symbolický význam, jejž lze využít k věštbě i k ochraně. Tradice věří, že runy získal bůh Odin v devíti dnech a nocích visení na Stromě světa Yggdrasilu. Z jeho oběti vznikla schopnost číst budoucnost, kovat zaříkávání a vyrývat ochranné nápisy do dřeva i kamene. V kontextu moderní alternativní nauky patří runy k nejstarším a nejvíce respektovaným systémům divinace. Cesta tohoto znaku má pozoruhodnou dlouhou historii.

Tři hlavní řady run

Nejstarší dochovaná podoba run nese název Starší futhark a obsahuje čtyřiadvacet znaků. Užíval se zhruba od 2. do 8. století na rozsáhlém území od Skandinávie přes Německo až po severní Itálii. Mezi nejznámější nálezy patří zlatý roh z dánského Gallehus a kámen z Eggjum v Norsku. Od 8. století začalo vznikat zjednodušené Mladší futhark se šestnácti runami. Dominovalo vikingské éře v severních zemích. V Anglii se ze Staršího futharku vyvinul Anglosaský futhorc s třiatřiceti znaky, jenž doprovázel písemnictví Wessexu. Christianizace severu v 10. a 11. století začala runy postupně vytlačovat latinkou. Některé regiony, mezi nimi švédské Dalarna a islandské oblasti, však používaly varianty run ještě v 19. století. V dějinách alternativní nauky tak runy nikdy zcela nezmizely. Jejich věštebné použití přitom doložil starověký zdroj.

Tacitus a věštecká praxe

Římský historik Publius Cornelius Tacitus napsal kolem roku 98 spis „Germania" o životě germánských kmenů. V kapitole desáté popsal věštebnou metodu, při níž muž z plodonosného stromu odlomil větvičky a vyřezal na ně značky. Větvičky pak rozházel po bílém plátně, otec rodiny nebo kněz vybral tři a vyložil je podle vyřezaných znaků. Tacitus zaznamenal, že stejnou metodu užívají k osobním rozhodnutím i ke státním záležitostem. Mimo tento popis nordická literatura zaznamenala další využití run k léčení, ochraně a komunikaci s mrtvými. Vikingské epitafy obsahují tisíce kamenných nápisů na takzvaných rúnových kamenech. Nejslavnější je Rok Stone ze Švédska z 9. století. Tyto epitafy chovají vyrážené verše, kletby na rušitele a vzpomínky na padlé příbuzné. Konkrétní symbolika run získala detailní pojmenování v rúnových básních.

Hlavní runy a jejich významy

Fehu, první runa Staršího futharku, znamená bohatství v podobě dobytka a pohyblivého majetku. Uruz nese energii pra-vola, divoké síly a životní vitality. Thurisaz reprezentuje obra a sílu boha Thora, obojí jako moc, jež může chránit i ohrožovat. Ansuz tvoří symbol boha Odina, slova, intuice a inspirace ke vzletu. Raidho označuje jízdu, cestování a smysluplnou cestu, jež tvoří rytmus života. Algiz s tvarem rozevřených paží značí ochranu, spojení s vyššími silami a posvátnou hranici. Sowilo představuje slunce, vědomí a nekonečný zdroj energie. Tiwaz s tvarem šípu vzhůru chrání bojovníka boha Týra a přidává odvahu i spravedlnost. Tyto a další runy se v praxi vykládají individuálně i v kombinaci s dalšími znaky. Moderní výklad systému získal v posledních padesáti letech nový rozkvět.

Moderní obnova a Ralph Blum

Začátkem 20. století se runy vrátily do širšího povědomí díky německému ezoterikovi Guidu von List. List vydal v roce 1908 spis o údajně armanenovském devítirunovém systému s vlastním symbolismem. Friedrich Marby a Siegfried Adolf Kummer rozšířili tuto linii v takzvané runové gymnastice. Cvičenec se v ní staví do tvaru jednotlivých run. Druhá vlna obrody přišla z amerického prostředí v 70. letech 20. století. Ralph Blum vydal v roce 1982 knihu „The Book of Runes" včetně přiložené sady kamenných run a inspiroval miliony čtenářů. Edred Thorsson čili Stephen Flowers napsal akademický doprovod v podobě studií germánské magie. Současné podniky a internetové portály nabízejí desítky variací karet, kostek a virtuálních aplikací s runami. Nový pohled na futhark nabízí i česká scéna.

Česká scéna a praktické čtení

Česká esoterická scéna přijala runy postupně od 90. let, kdy se objevily první překlady Blumových a Thorssonových knih. Karel Funk a nakladatelství Eminent vydaly několik důležitých titulů, mezi nimi překlady klasiků věštecké praxe. Současné kruhy spojené s pohanstvím a slovanskou tradicí kombinují runy s vlastními symboly Velese a Peruna. Praktické čtení obvykle začíná položením otázky a zamícháním 25 kamenných run v koženém sáčku. Jednoduchý třírunový výklad odpovídá Norny tradici minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Pět rúnový kříž rozšiřuje výklad o vlivy okolí a dlouhodobá témata. Devítirunový vzor pokrývá celý život do hlubšího detailu, ale vyžaduje pokročilou praxi výkladu. Tradice doporučuje začít se základním třírunovým spreadem a postupně se učit interpretovat složitější vzory. Konkrétní cesta k vlastnímu výkladu se otevírá pro každého zájemce.

Cesta k vlastní věštbě

Příběh run a futharku ukazuje, jak hluboce dokáže symbolický systém přežít tisíciletí v lidské paměti. Kdo se chce v tématu zorientovat hlouběji, sáhne v češtině po překladech Ralpha Bluma a Edreda Thorssona. Užitečné jsou rovněž studie o severské mytologii, eddických písních a o slovanské paralele rozšířené v moderním pohanství. Pro toho, kdo si chce položit konkrétní osobní otázku, je tu vedle čtení i jiná cesta. Týká se vlastní cesty nebo zlomového rozhodnutí. Mnozí volí rozhovor s médiem po telefonu. Mohou tam mluvit o pocitech, opakujících se snových obrazech nebo o konkrétní volbě, ve které se chtějí ujistit. Citlivý vykladač pomáhá rozpoznat, zda postačí samostatná práce s runami, nebo zda téma volá po hlubším rozhovoru. Telefonická poradna probíhá v důvěrné atmosféře, kde má volající čas pro klidnou úvahu.