Zákon trojího návratu a wiccanské pravidlo

Dvě krátké věty tvoří etické jádro moderní wiccy a mnoha dalších směrů současné magie. Wiccanské pravidlo dává člověku svobodu jednat podle vlastní vůle, pokud tím nikomu neškodí. Zákon trojího návratu k tomu přidává připomínku, že dobro i zlo se vracejí v násobné síle. Obě zásady vznikly v poválečné Británii a rychle se rozšířily do celého světa. Jejich výklady se liší a ne všichni praktici je přijímají bez výhrad. Podobnou moudrost přitom znají indická náboženství, Bible i česká přísloví. Poznáte jejich původ, různá pojetí trojnásobku, spory kolem nich i způsoby, jak je čarodějky uplatňují v obřadech a běžném životě. Mnohé z těchto myšlenek se dají snadno přenést i do vlastních každodenních rozhodnutí, ať už člověk magii praktikuje, nebo ne.

Dvě opory moderní magie

Každý, kdo se začne zajímat o moderní magii, brzy narazí na dvě zásady. Wiccanské pravidlo říká „Pokud nikomu neškodíš, dělej, co chceš“. Zákon trojího návratu k tomu dodává, že vše, co člověk vyšle do světa, se mu vrátí trojnásobně. První zásada dává svobodu, druhá připomíná odpovědnost. Dohromady tvoří etický základ wiccy, novopohanského náboženství, které vzniklo ve 20. století. Zní jednoduše, a přesto nad nimi lidé přemýšlejí celé roky. Platí pro kouzla a obřady stejně jako pro obyčejné lidské jednání. Zatímco staré čarodějnictví se v lidových představách spojovalo s kletbami a mstou, tady stojí v popředí ohleduplnost. Obě věty se přitom zrodily v konkrétním čase a prostředí poválečné Británie.

Zrod v poválečné Británii

Na počátku stál Gerald Gardner, britský úředník ve výslužbě, který v 50. letech představil podobu nového náboženství. Motiv trojnásobného návratu se objevil už v jeho románu z roku 1949, tehdy ještě jako součást obřadu. Wiccanské pravidlo poprvé veřejně zaznělo v roce 1964 v projevu Doreen Valiente, Gardnerovy blízké spolupracovnice. Delší veršovaná podoba se rozšířila o deset let později. Jako mravní zásadu pak zákon trojího návratu zpopularizovali američtí autoři v 70. a 80. letech. Jak se hnutí šířilo, stávalo se pro mnoho lidí čarodějnictví cestou duchovního růstu, nikoli jen souborem kouzel. Etické zásady pomohly odlišit novou víru od obrazu zlé čarodějnice z pohádek. Co přesně znamená onen trojnásobek, se však vykládá různě.

Číslo tři a jeho výklady

Nejjednodušší výklad bere číslo doslova. Kdo pomůže jednomu člověku, dočká se trojnásobné pomoci. Kdo uškodí, zažije trojnásobnou ztrátu. Jiní praktici mluví o návratu na třech úrovních, tedy v těle, v mysli a v duši. Další chápou trojku jako obrazné vyjádření slova mnohem, podobně jako v pohádkách, kde se vše děje třikrát. Číslo tři má v magii zvláštní postavení, protože připomíná začátek, střed a konec každého děje. Někdo si představuje kruh, který se po čase uzavře a přivede energii zpět k jejímu zdroji. Většina zkušených čarodějek se shoduje, že nejde o přesnou matematiku. Podstatné je uvědomění, že žádný čin nezůstává bez ozvěny. Návrat navíc nemusí přijít hned ani ve stejné podobě, v jaké byl čin vyslán. Podobnou myšlenku přitom znají kultury, které o wicce nikdy neslyšely.

Karma, Bible a lidová moudrost

Nejbližší obdobou je karma z indických náboženství, podle níž každý skutek nese své plody. V Bibli zase stojí, že co člověk zaseje, to také sklidí. Česká lidová moudrost to vystihuje příslovím „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Naše babičky věřily, že kletba se vrací tomu, kdo ji vyslal, pokud zasažený člověk nemá vinu. Proto se mnohé bylinkářky zlých slov bály stejně jako nemoci. Podobně uvažovali i staří Řekové, kteří věřili, že pýchu a bezpráví dříve či později stihne odplata. Rozdíl je v tom, že karma působí v řetězci mnoha životů. Wiccanský zákon mluví hlavně o životě tomto a o odezvě, kterou člověk může sám pozorovat. Ne všichni, kdo se věnují magii, však tyto zásady přijímají bez výhrad.

Zákon trojího návratu pod kritikou

Kritici upozorňují, že ve starých záznamech o čarodějnicích po trojnásobném návratu není ani stopy. Zastánci tradičních směrů magie, kteří se k wicce nehlásí, ho proto nepovažují za závazný. Výhrady má i část samotných wiccanů. Podle nich zásada svádí k jednání ze strachu z trestu, místo aby vycházelo z vnitřní ohleduplnosti. Někteří dokonce tvrdí, že trojnásobek je jen výchovný nástroj pro začátečníky. Otázky vyvolává také wiccanské pravidlo. Původní anglické slovo v něm znamená spíše radu než přikázání. Navíc není snadné určit, co je škoda, protože i ochrana sebe sama může někoho omezit. Debata tak vede k hlubšímu přemýšlení, které etice spíše prospívá. V praxi se obě zásady projevují především v drobných každodenních rozhodnutích.

Pravidlo v každodenní praxi

Před každým obřadem si praktici kladou několik otázek. Než zapálí svíci, zvažují, koho kouzlo zasáhne a zda by s ním dotyčný souhlasil. Proto se většina wiccanských čarodějek vyhýbá milostným kouzlům, která mají někoho připoutat proti jeho vůli. Místo kleteb volí ochranu, odvrácení nebo očistu. Wiccanské pravidlo platí i mimo obřadní kruh, v práci, ve vztazích nebo v zacházení s přírodou. Před rozhodnutím také pomáhá představit si, jak by se daný čin vrátil k vlastním dveřím. Někteří si vedou deník, kam zapisují své činy a jejich ozvěny v dalších týdnech. Postupně tak vidí, jak se laskavost i nepozornost vracejí v nečekaných podobách. Etika pak není souborem zákazů, ale každodenní pozorností k tomu, co člověk vysílá do světa.

Etika, která se vrací

Svoboda jednat podle vlastní vůle a vědomí, že se činy vracejí, se navzájem doplňují. Zákon trojího návratu i wiccanské pravidlo tak učí rovnováze mezi odvahou a ohleduplností. Pro hlubší poznání se vyplatí sáhnout po českých publikacích o novopohanství a moderní wicce. Cenná jsou i setkání pohanských skupin. Užitečné je také sledovat vlastní zkušenost v deníku. Někdy však není snadné posoudit, zda zamýšlený krok někomu neublíží. Jak se zachovat tam, kde jsou ve hře city druhých? Mám vůbec do věci zasahovat? Telefonický rozhovor s jasnovidkou může pomoci nahlédnout souvislosti, které z vlastního pohledu nejsou vidět. Zkušené médium přitom často připomene, že nejsilnějším ochranným kouzlem je čisté svědomí. S takovým vědomím se k člověku vrací i dobro, které sám rozdává.