Coveny a tajemství čarodějnických kruhů

Skupiny zvané coveny tvoří charakteristický rys moderního západního čarodějnictví. Termín převzala počátkem 20. století britská badatelka Margaret Murray, jež jím označila údajné středověké skupiny pohanů. Brit Gerald Gardner v 50. letech pojem oživil a postavil na něm svoji Wiccu, první veřejné moderní čarodějnictví. Tradiční coven má třináct členů, vede ho velekněžka s veleknězem a pracuje v rituálním kruhu. Hlavní svátky kopírují přírodní cyklus a tvoří soustavu osmi sabbatů a měsíčních esbatů. Z původní Gardnerovy linie vyrostly desítky odnoží, od alexandrijské přes dianskou až po ekofeministické hnutí Reclaiming. České prostředí má vlastní malou scénu, která se rozvíjí od roku 1989. Coveny tak představují živou kapitolu evropské duchovní kultury.

Vznik moderního covenu

Slovo coven pochází ze staré anglické formy „covin", jež označovala tajné shromáždění a pozdější právnické srocení skupiny. V moderní řeči pohanů a wiccanů se z něj stal odborný termín pro kruh praktikujících. Tito lidé se pravidelně scházejí kvůli rituálům, oslavám a vzájemné podpoře. Tradiční počet členů covenu je třináct, byť mnoho dnešních skupin pracuje s nižším počtem od tří do dvanácti zasvěcenců. V rámci coveny se obvykle objevuje rituálních postav velekněžky a velekněze, pod jejichž vedením se konají obřady. Klíčovou podmínkou bývá důvěra mezi členy, oddanost přijatým slibům mlčení a sdílení magické práce. Z hlediska západního čarodějnictví tvoří coveny živé centrum, kde se předává tradice, vzdělání a iniciace. Současná podoba covenů má přitom překvapivě nedávné kořeny.

Margaret Murray a Gerald Gardner

Moderní představa covenu se zrodila na začátku 20. století zásluhou britské egyptoložky a antropoložky Margaret Murray. V díle z roku 1921 nazvaném „Witch-Cult in Western Europe" tvrdila něco překvapivého. Středověké procesy se podle ní odehrávaly proti dosud žijícímu pohanskému kultu. Murrayová tvrdila, že tento kult organizoval své stoupence do třinácti členných covenů s vlastními rituály a slavnostmi. Akademická obec její tezi vesměs odmítla, hlavní postavy obnovy však silně inspirovala. Britský úředník Gerald Gardner ji ve 50. letech převzal a doplnil prvky ceremoniální magie podle Aleistera Crowleyho. Z této syntézy vznikla Wicca, první veřejně známé moderní čarodějnictví. Gardner založil v jižní Anglii první coven a dal mu pevný řád i rituální manuál. Tento první coven však ukázal i pevnou vnitřní strukturu, která se stala vzorem pro stovky dalších.

Hierarchie a iniciace

Klasický wiccanský coven funguje na principu hierarchie tří iniciačních stupňů. První stupeň přijímá uchazeč obvykle po roce a dnu studia základů a zaslíbení dodržovat zákon mlčenlivosti. Druhý stupeň otevírá hlubší práci s rituálním nožem zvaným atame, s posvátným kruhem a se základními symboly. Třetí, nejvyšší stupeň opravňuje nositele zakládat vlastní coveny a předávat tradici dalším lidem. V čele kruhu stojí velekněžka, jejíž role symbolizuje Bohyni a vede většinu obřadů. Vedle ní působí veleknězí, jenž ztělesňuje mužský protějšek a obvykle se podílí na praktické organizaci skupiny. Pravidla se předávají ústně i v rukopisné Knize stínů, kterou si každý zasvěcenec opisuje sám pro sebe. Pravidelný rytmus setkávání patří mezi nejdůležitější rysy celého společenství.

Sabbaty a esbaty

Setkání covenu se dělí na sabbaty a esbaty, dva typy obřadů s vlastním účelem. Osm sabbatů zahrnuje slavnosti slunovratů, rovnodenností a takzvaných keltských svátků mezi nimi. Mezi nejznámější patří Samhain v listopadu, Yule kolem zimního slunovratu, Imbolc, Ostara, Beltane, Litha, Lughnasadh a Mabon. Tyto svátky kopírují přírodní cyklus a každý z nich má svoji barvu, byliny, symboliku a tématickou modlitbu. Esbaty se naproti tomu konají jednou měsíčně, obvykle při úplňku, a slouží k užší magické práci. Účastníci v rituálním kruhu vykonávají očistné kadidlo, vzývají strany světa a uvnitř kruhu provádějí konkrétní magické intence. Mnoho moderních skupin zařazuje rovněž poetickou „Charge of the Goddess" napsanou Doreen Valiente. Bohatost rituálního provozu přitom vede k různým podobám tradice.

Hlavní wiccanské směry

Z původní Gardnerovy linie se ve druhé polovině 20. století rozrostly desítky odnoží. Alexander Sanders založil v 60. letech alexandrijskou tradici, která přidala více ceremoniálních prvků z židovské kabaly. Americká Wicca prošla v 70. letech reformou s odchodem feministických skupin. Mezi ně patří dianská tradice Z. Budapestové, jež pracuje jen se ženami. Starhawk a její hnutí Reclaiming zase propojily čarodějnictví s ekologickým aktivismem a politickou organizací. Mimo Wiccu existují tradiční čarodějnické proudy hlásící se k folkloru britských ostrovů. Patří k nim Sabbatic Craft a Cochrane's Craft. V kontinentální Evropě se rozvíjí keltská, germánská a slovanská obnova s vlastními rituálními tvary. Některé skupiny pracují bez covenového rámce a hovoří o solitárním čarodějnictví. Společným prvkem všech těchto směrů zůstává úcta k přírodě a k jejím cyklům.

České prostředí covenů

V Česku patří organizovaná wiccanská a pohanská scéna spíše k menším subkulturám. Po roce 1989 se objevily první coveny v Praze a Brně, byť řada z nich fungovala s nízkou publicitou. Setkání se konala v soukromých bytech, na chatách v lesích, později i v pronajatých sálech kulturních center. Český Pagan Federation International má v zemi několik desítek registrovaných členů a pořádá kurzy o tradicích sabbatů. Mladší generace se s tématem často setkává prostřednictvím televizních seriálů, knih a sociálních sítí. Část zájemkyň a zájemců volí solitární cestu s vlastní praxí doma, jiní hledají kontakt na zavedené coveny v zahraničí. Profil typického českého wiccana je překvapivě pestrý a zahrnuje umělce, knihovníky, IT odborníky i terapeuty. V této pestrosti se odráží i šíře otázek, jež si dnes lidé spojují s pohanskou praxí.

Paragraph header #7 (Conclusion)

Cesta k vlastní volbě

Paragraph full text #7 (Conclusion)

Příběh covenů ukazuje, jak rychle se ze starých příběhů a moderních syntéz dokáže zrodit živá duchovní praxe. Kdo se chce v tématu zorientovat hlouběji, najde v češtině překlady knih Vivianne Crowleyové. Užitečné jsou i další tituly zaměřené na západní pohanství. Pro ty, kdo si však nechtějí zůstat jen u čtení, otevírá se i jiná cesta. Mnozí volí rozhovor s médiem po telefonu, kde mohou v klidu probrat otázku, zda je pohanská praxe to pravé jejich nasměrování. Citlivý vykladač pomáhá rozlišit, jaká forma duchovní práce nejlépe odpovídá konkrétní povaze a životní fázi tazatele. Telefonická poradna funguje jako klidný prostor mimo společenský tlak skupin. Volající má čas naslouchat svým vlastním pochybám. Coven tak nemusí být jediným klíčem, ale jedním z mnoha možných pohledů na vlastní cestu.