Bódhisattva a cesta soucitu

Ideál bódhisattvy patří k nejkrásnějším myšlenkám buddhismu. Označuje bytost, která spěje k osvícení, ale nemyslí přitom jen na sebe. Zavazuje se, že nevstoupí do konečného klidu nirvány, dokud nepomůže osvobodit všechny ostatní. Raději se prý znovu vrací do světa utrpení, aby byl nablízku všem trpícím. Hnací silou tohoto slibu je hluboký a nesobecký soucit se vším živým. Na své cestě rozvíjí šest dokonalostí, od štědrosti přes trpělivost až po moudrost. Nejznámější bódhisattvy ztělesňují soucit či moudrost a uctívají je miliony lidí po celé Asii. Pro mnohé zůstává tato postava nadčasovým vzorem zralé lidskosti. Kdo se do tématu ponoří, objeví ideál, který spojuje vnitřní klid s láskou k druhým.

Bytost na cestě k osvícení

Bytostí, která spěje k osvícení a přitom nezapomíná na druhé, je v buddhismu bódhisattva. Samotné slovo znamená v překladu zhruba bytost směřující k probuzení a osvícení. Na rozdíl od poustevníka, jenž hledá jen vlastní vysvobození, myslí bódhisattva na všechny. Jeho velikost netkví v úniku ze světa, ale v ochotě zůstat a pomáhat. Právě tahle nesobeckost dělá z celé představy něco výjimečného. Právě proto patří k nejcennějším duchovním pokladům náboženství a mytologie. Není to bůh v obvyklém smyslu, spíš vzor dokonalého soucitu a moudrosti. V mnoha zemích Asie je uctíván stejně vroucně jako sami bohové. Jeho příběh se dotýká otázky, jak spojit vlastní růst s pomocí ostatním. Odkud se ale tahle vznešená představa vzala?

Proměna jedné myšlenky

Nejprve označoval tento pojem samotného Buddhu v jeho dřívějších životech před osvícením. V nejstarším pojetí tak šlo hlavně o jeho dlouhou cestu ke zralosti. Teprve později, ve větvi zvané mahájána, získal svůj plný a velkolepý význam. Zde se z bódhisattvy stal ideál pro každého, kdo touží pomáhat druhým na cestě k probuzení. V jeho postavě se tak potkávají náboženství a mytologie starých kultur Východu. Kolem něj vyrostly stovky příběhů, obrazů i soch rozšířených po celé Asii. Z filozofické myšlenky se tak stala živá a milovaná postava lidové zbožnosti. Obyčejní lidé v něm našli laskavého ochránce, k němuž se mohli obracet. V něm jako by ožil soucit v lidské tváři. Čím přesně se ale bódhisattva od ostatních liší?

Nesobecký soucit se světem

Slib, který bódhisattva skládá, je nezvykle velkorysý a dalekosáhlý. Zavazuje se totiž, že nevstoupí do konečného klidu nirvány, dokud nepomůže osvobodit všechny ostatní bytosti. Raději se prý znovu a znovu vrací do světa utrpení, aby byl nablízku těm, kdo strádají. Odkládá tak vlastní odpočinek ve prospěch druhých, možná na nespočet životů. Hnací silou tohoto rozhodnutí je hluboký a nesobecký soucit se vším živým. Nejde o odtažitou svatost, ale o činorodou lásku, která se sklání ke každému trápení. Právě tím se bódhisattva liší od ideálu, který hledá jen vlastní vysvobození. Nejde mu o zásluhy, ale o to, aby na cestě nezůstal nikdo sám. K naplnění tak velkého slibu ovšem vede dlouhá a náročná cesta.

Šest dokonalostí

Na své cestě rozvíjí bódhisattva řadu ctností, kterým se říká dokonalosti. Bývá jich zpravidla šest a tvoří jakési stupně vnitřního zrání. Nejsou to strohé příkazy, spíš vlastnosti, které se pěstují jako zahrada. Patří k nim štědrost, mravnost a trpělivost, dále vytrvalost, soustředění mysli a moudrost. Každou z nich pěstuje nikoli pro sebe, ale ve prospěch všech cítících bytostí. Tím se z obyčejných ctností stává nástroj služby celému světu. Zvláštní místo mezi nimi má moudrost, která soucitu dodává jasný směr a rovnováhu. Teprve spojení vřelého srdce a bystré mysli činí z bódhisattvy dokonalý vzor. Bez moudrosti by se i dobrý úmysl snadno minul cílem. Není proto divu, že se některé z těchto postav staly předmětem vroucí úcty.

Uctívané bytosti Asie

Proslulých bódhisattvů zná buddhistický svět hned několik a každý ztělesňuje jinou ctnost. Nejznámější je vtělení soucitu, které ve východní Asii proslulo v podobě milosrdné bohyně. K němu se lidé obracejí v nouzi a prosí o útěchu i ochranu. Jeho jméno se v mnoha zemích vyslovuje s láskou a důvěrou. Jiný bódhisattva zase představuje moudrost a bývá zobrazován s mečem, který proráží nevědomost. Zvláštní úctě se těší i budoucí buddha, o němž se věří, že jednou přijde obnovit učení. Kolem každé z těchto postav se utvořila bohatá tradice příběhů a modliteb. Tyto postavy zdobí chrámy, obrazy i sochy od Indie přes Tibet až po Japonsko. V jejich tvářích se zračí týž ideál, totiž soucit spojený s moudrostí.

Nadčasový vzor lidskosti

Soucit a nesobeckost dělají z bódhisattvy nadčasový vzor, který promlouvá i mimo chrámy. Ukazuje totiž, že opravdová velikost netkví v úniku ze světa, ale v ochotě pomáhat. Obrací pozornost od vlastního zisku ke společnému dobru. Tato myšlenka oslovuje i lidi, kteří se za buddhisty vůbec nepovažují. Mnozí v ní vidí krásný obraz zralé lidskosti, spojující vnitřní klid s láskou k druhým. Připomíná, že starost o druhé a vnitřní klid se nevylučují, ale posilují. Kritici sice připomínají, že jde o ideál sotva plně dosažitelný. Právě proto však může celý život dávat směr. Zastánci naopak tvrdí, že vysoký cíl dává směr i drobným každodenním skutkům. Ať tak či onak, patří bódhisattva k nejkrásnějším postavám, jaké kdy lidská víra vytvořila.

Cestou k soucitu

Přiblížit si svět bódhisattvů lze hned několika cestami, od knih po vlastní ztišení. Dobrým vodítkem je česká literatura o mahájánovém buddhismu a o jeho ideálech, která myšlenky podává srozumitelně. Kdo chce jít dál, může vyzkoušet jednoduchá cvičení v soucitu a laskavosti k sobě i k druhým. Za obdivem k této postavě se totiž skrývá odvěká lidská touha žít smysluplně a nebýt v tom sám. Právě otázky po tom, jak pomáhat, jak nést vlastní trápení a kudy dál, provázejí každého z nás. Když v takovém hledání chybí opora, může pomoci i laskavý rozhovor po telefonu, chvíle s vnímavou rádkyní. Takový hovor za nikoho jeho cestu neujde, dokáže ale povzbudit a ukázat nový úhel pohledu. Bódhisattva tak i po staletích zůstává pozváním spojit péči o sebe s opravdovou pomocí druhým.