Věštění Ifá, moudrost Jorubů z Nigérie

Kněz sedí na rohoži, v dlaních přesypává posvátné palmové ořechy a do jemného prášku na dřevěné desce kreslí čárky. Tak vypadá rituál, který po staletí provází život Jorubů v západní Africe. Věštění Ifá je jedním z nejsložitějších věšteckých systémů na světě a obsahuje stovky znamení a tisíce veršů. Patří k bohu moudrosti Orunmilovi a jeho kněží se mu učí celé roky. Výsledkem není jen předpověď, ale také rada, jak jednat a jakou oběť přinést. Systém přežil otroctví i kolonizaci a rozšířil se do Kuby, Brazílie a dalších zemí. Mezinárodní společenství ho uznalo za mistrovské dílo ústní tradice. Jeho poznání otevírá dveře do bohatého světa africké moudrosti a víry. Kdo ho pozná, pochopí, proč si ho Jorubové tolik váží.

Posvátné znamení Jorubů

Jorubové žijí převážně v jihozápadní Nigérii a v sousedním Beninu a jejich kultura patří k nejstarším v západní Africe. Věštění Ifá je jejich nejvýznamnější duchovní praxí. Lidé se k němu obracejí při narození dítěte, před svatbou, cestou nebo v nemoci. Tvoří ho systém 256 znamení, z nichž ke každému patří desítky veršů, příběhů a rad. Znalosti se předávají ústně z učitele na žáka a zapisovat se začaly teprve v posledních desetiletích. Rituál se odehrává v domě kněze nebo ve svatyni a často se ho účastní celá rodina. Pro Joruby je věštba způsobem, jak poznat svůj osud a sladit s ním vlastní kroky. V roce 2005 byl tento systém vyhlášen mistrovským dílem ústního a nehmotného dědictví lidstva. Za vším stojí jedna z nejváženějších postav jorubské víry.

Orunmila a otcové tajemství

Podle jorubských mýtů byl Orunmila přítomen u stvoření světa a zná osud každé lidské duše. Je bohem moudrosti, věštění a poznání, a proto se mu přezdívá svědek osudu. Jeho kněží se nazývají babalawo, což znamená otec tajemství. Výcvik trvá mnoho let a začíná často již v dětství. Budoucí kněz se musí naučit zpaměti obrovské množství veršů, příběhů, modliteb a léčivých receptů. Babalawo je pro komunitu zároveň rádcem, léčitelem a strážcem paměti. Existují i ženy, které se věštění věnují, a tradice je v různých oblastech přijímá odlišně. Celý systém ukazuje, jak důmyslně může být věštba propojena s ústní literaturou, léčitelstvím a etikou. Kněz však ke své práci potřebuje i několik posvátných předmětů.

Deska, ořechy a řetízek

Hlavním nástrojem je opon, vyřezávaná dřevěná deska, většinou kulatá nebo obdélníková. Na jejím okraji bývá vyobrazena tvář božského posla Ešua, který přenáší zprávy mezi lidmi a bohy. Deska se posype jemným žlutavým práškem, který vzniká z dřeva provrtaného hmyzem. Do prášku kněz kreslí prsty značky, z nichž postupně vzniká znamení. Ke slavnostnímu výkladu slouží šestnáct posvátných palmových ořechů. Pocházejí z olejové palmy a před použitím se rituálně posvětí. Kněz je uchovává v ozdobné misce, s níž zachází s velkou úctou. Pro rychlejší a častější otázky používá kněz věšteckou šňůru s osmi polovinami semen. Jedním hodem šňůry získá celé znamení najednou. Samotný postup výkladu je přesný a řídí se pravidly, která se předávají po generace.

Šestnáct základních znamení

Při výkladu s ořechy se kněz snaží jednou rukou uchopit všech šestnáct ořechů z druhé dlaně. Pokud mu v ní zůstane jeden ořech, nakreslí do prášku dvě čárky. Zůstanou-li dva, nakreslí jednu. Postup se opakuje osmkrát, až vznikne dvojice sloupců, které tvoří jedno ze znamení. Existuje šestnáct základních znamení, z jejichž kombinací vzniká celkem 256 možností. Prvním a nejváženějším je Ogbe, symbol světla a nového začátku. Každé má své jméno a k němu patří množství veršů, které kněz odříkává zpaměti. Tazatel pozorně poslouchá a sám rozpozná, který příběh se týká jeho situace. Otázku přitom nemusí knězi vůbec prozradit, protože odpověď má přijít z verše. Výklad však nekončí pouhým poznáním, ale radou, co dělat dál.

Oběť a dobrý charakter

Součástí každého výkladu je doporučení, jak osud příznivě ovlivnit. Kněz často předepíše oběť, například drůbež, kolu, olej, látku nebo drobné dary. Někdy je radou úkon, jako je pomoc chudému nebo smíření s příbuzným. Oběť má obnovit rovnováhu mezi člověkem, předky a bohy. Část darů se často dělí mezi přítomné, aby se požehnání rozšířilo. Verše varují, že kdo radu nedodrží, může příznivé znamení promarnit. Jorubská tradice přitom zdůrazňuje, že žádná oběť nepomůže bez dobrého charakteru. Jemná a ušlechtilá povaha se považuje za nejcennější vlastnost člověka. Verše plné příběhů o zvířatech, králích a bozích učí trpělivosti, pokoře a moudrosti. Tyto hodnoty přežily i krutou dobu, kdy byli Jorubové násilně odvlékáni přes oceán.

Od Lagosu po Havanu

Otroci z jorubských oblastí přinesli své víry do Ameriky, kde se mísily s katolictvím. Na Kubě vznikla santería, v Brazílii candomblé a obě tradice uchovávají věštění v plné síle. Kromě ořechů se zde často používá výklad pomocí šestnácti kauří mušlí. Ve velkých městech existují domy, kde se tradici učí nové generace. Mnozí potomci otroků v ní vidí spojení s vlastními kořeny. V Beninu se příbuzný systém nazývá Fa a patří k vodunskému náboženství. Badatelé si všímají podobnosti s arabskou geomancií, která rovněž pracuje se znaky z jedné a dvou čárek. Dnes se ke staré africké tradici hlásí lidé ve Spojených státech, v Evropě i jinde. Věštění Ifá tak zůstává živou praxí, která spojuje kontinenty a generace.

Hlas osudu a moudrost předků

Jorubská tradice ukazuje, že věštění může být zároveň literaturou, etikou a cestou k porozumění vlastnímu osudu. Věštění Ifá učí, že znamení nestačí poznat, ale je třeba podle něj moudře a laskavě jednat. Kdo se o tradici chce dozvědět víc, může hledat etnologické práce o kultuře Jorubů a nahrávky veršů přednášených kněžími. Zajímavé je také navštívit výstavy africké sochařské tvorby, kde bývají věštecké desky k vidění. Pro začátek se hodí i jorubské příběhy o zvířatech, které najdeme ve sbírkách afrických pohádek. Otázky po vlastním osudu si ale klade každý z nás. Při jejich hledání může pomoci telefonický rozhovor s jasnovidkou, která naslouchá a vnímá souvislosti. Taková rada často přinese pocit, že člověk není na své cestě sám.