Ektoplazma a tajemství spiritistických seancí

Záhada ektoplazmy vstoupila do moderní esoteriky na sklonku 19. století díky vlně spiritistických seancí. Francouzský fyziolog Charles Richet zavedl tento výraz pro podivnou hmotu, jež údajně vystupovala z těl médií během transu. V přítmí salonů se zhmotňovala jako mléčné páry, gázové stuhy nebo dokonce obličeje neviditelných bytostí. Slavná média jako Eva Carrière, Eusapia Palladino či Helen Duncanová získala mezinárodní pověst právě díky těmto úkazům. Současně se kolem ektoplazmy vznášelo podezření, vědecké zkoušky i otevřená odhalení podvodů. Stopa záhadné substance přetrvává ve filmu, výtvarném umění i v paranormálních seriálech. Hranice mezi tajemstvím a divadlem zůstává nejasná dodnes.

Vznik pojmu na konci 19. století

Termín ektoplazma se objevil v odborné literatuře na sklonku 19. století. Francouzský fyziolog Charles Richet, pozdější laureát Nobelovy ceny, ho zavedl do odborné mluvy. Označoval jím podivnou látku pozorovanou u jasnovidných médií. Slovo si vypůjčil z biologie, kde znamenalo vnější vrstvu buněčné cytoplazmy. Údajná hmota byla popisována jako mléčná, gázová nebo žvýkačkovitá, často chladná na dotek. Měla vystupovat z úst, nosu, uší či jiných tělesných otvorů během spiritistických seancí. Brzy se stala jedním z hlavních argumentů, jimiž zastánci spiritismu prokazovali kontakt s onen světem. Tento jev se rychle stal středobodem zájmu o esoteriku i o vědecký výzkum hraničních jevů. Konkrétní média se brzy stala mezinárodními celebritami své doby.

Slavná spiritistická média

Mezi nejproslulejší média patřila Eusapia Palladino, italská žena s pověstí výjimečné citlivosti. Během transu pohybovala stoly a vyvolávala studené vánky. Francouzka Marthe Bérauová vystupovala pod jménem Eva Carrière. Pózovala pro slavné experimenty doktora Schrencka-Notzinga ve fotoateliéru. Britka Helen Duncanová proslula tím, že produkovala oblaka ektoplazmy během válečných seancí. Stala se poslední ženou souzenou podle anglického zákona o čarodějnictví. Američanka Mina Crandonová vystupovala pod přezdívkou „Margery". Rozdělila Bostonský deník i Harvardovu společnost pro psychický výzkum na dva nesmiřitelné tábory. Esoterika přelomu století čerpala z těchto vystoupení podstatnou část své legitimity. Samotný průběh seancí přitom následoval pevně daná pravidla a rituály.

Atmosféra seancí

Typická seance se odehrávala ve ztlumeném světle nebo úplné tmě, často při slabě nasvícené červené lampě. Médium sedělo v takzvané kabině, oddělené závěsem od kruhu pozorovatelů, kteří se obvykle drželi za ruce. V této poloze upadalo do hlubokého transu, doprovázeného sténáním, zívnutím a křečemi. Po několika minutách se z některého tělesného otvoru začala objevovat bělavá hmota. Postupně se organizovala do podoby tváří, končetin či celých postav. Tyto útvary se pak prý pohybovaly mezi účastníky, dotýkaly se jich a po ukončení transu mizely zpět do média. Účastníkům bylo přísně zakázáno přiblížit se k médiu nebo manipulovat se světlem. Právě tato pravidla se později ukázala jako klíčový bod sporů. Mnozí experimentátoři proto sahali po fotoaparátu jako svědkovi, jenž se nedá obelstít.

Fotografie ve službě záhady

Fotografická dokumentace tvoří patrně nejbizarnější kapitolu celého fenoménu. Mezi lety 1909 a 1913 zaznamenal mnichovský lékař Albert von Schrenck-Notzing přes dvě stě snímků Evy Carrière při materializaci. Souhrn vydal v rozsáhlém díle „Materialisations-Phaenomene". Kniha se okamžitě stala bestsellerem a vyvolala bouři protichůdných reakcí. Britská skupina kolem Harryho Price experimentovala s flashovou fotografií. Ta neočekávaně zachytila Helen Duncanovou s gázovou maskou v ruce. Snímky polské lékárnice Stanisławy Tomczykové zase ukázaly hmotu jako bělavou pavoučí síť pohybující se v prostoru. Většina pořízených pozitivů budí dnes spíše úsměv než úžas. Své době však slibovaly nesmírně mnoho. Vědecká komunita zaujala k těmto důkazům stále nedůvěřivější postoj.

Vědecké zkoušky a podvody

Skepse provázela ektoplazmu prakticky od prvního zveřejnění snímků. Kouzelník Harry Houdini, sám profesionál v iluzionistických triích, navštívil řadu seancí. Opakovaně dokazoval, že materializace lze napodobit jevištními pomůckami. Britská Společnost pro psychický výzkum si v roce 1908 najala biochemika, aby otestoval vzorky odebrané Eusapii Palladinové. Výsledek ukázal běžnou tkáninu. V roce 1944 byla Helen Duncanová odsouzena za podvod a uvězněna, mimo jiné kvůli gázové masce nalezené při domovní prohlídce. Mnoho médií praktikovalo techniku takzvané regurgitace, kdy spolykanou gázu nebo papír vyvrhli z úst v transu. Skeptický kruh okolo Jamese Randiho ve druhé polovině 20. století tyto závěry dále rozvinul. Přesto se stoupenci tvrdošíjně bránili a věřili dál. Tajemná látka tak postupně přesídlila z laboratoře do oblasti populární kultury.

Odkazy v populární kultuře

V populární kultuře se ektoplazma usídlila především díky filmovému plátnu. Komedie „Krotitelé duchů" z roku 1984 udělala z lepkavé zelené hmoty jednu z nejznámějších rekvizit moderního Hollywoodu. Další ohlas přišel s televizními seriály o paranormálních jevech, kde se motiv objevuje v různých variacích. Současní výtvarní umělci pracují s archivními snímky médií ve videoinstalacích, jež problematizují hranici mezi vědou a divadlem. V literatuře se ektoplazma vrací v románech magického realismu i v populárních detektivkách s viktoriánským prostředím. Postupně se z odborného termínu stala kulturní zkratka pro vše tajemné, lepkavé a nehmatatelné zároveň. Pojem dnes spolehlivě vyvolá úsměv i u lidí, kteří o spiritismu nikdy nečetli ani řádku.

Mezi knihou a osobním hledáním

Příběh ektoplazmy ukazuje, jak fascinace neviditelnými silami spojuje vědce, umělce i prostou veřejnost přes celá století. Kdo chce do tématu pohlédnout hlouběji, najde v češtině řadu titulů věnovaných dějinám českého spiritismu. Sahají od prací Karla Sezemského z první republiky až po současné kulturně-historické studie. Pro toho, kdo nehledá pouze čtenářské poznání, ale chce se ptát na vlastní život, je tu jiná cesta. Mnozí volí rozhovor s médiem po telefonu, kde lze citlivé otázky probírat v soukromí a v klidu. Zkušený vykladač dokáže propojit symboliku starých spiritistických obrazů s osobní situací volajícího. Pomáhá najít odpověď ve vztahu, v práci či v duchovním rozhodování. Taková telefonická poradna probíhá bez tlaku a bez teatra, jaké provázelo viktoriánské seance. Ektoplazma tak nemusí zůstat jen muzejní zvláštností a stává se symbolem pozornosti vůči neviditelné stránce života.