Brahma, zapomenutý bůh stvořitel

Stvořitel vesmíru Brahma patří v hinduismu k nejvýznamnějším bohům, a přesto se mu dnes klaní jen málokdo. Tvoří první část božské trojice vedle udržovatele Višnua a ničitele Šivy. Zobrazuje se se čtyřmi tvářemi, sedí na lotosu a doprovází ho bílá labuť i bohyně vědění Sarasvatí. Podle mýtů dal vzniknout celému světu, jehož běh se řídí nepředstavitelně dlouhými časovými cykly. Sám Brahma má vyměřený život a na jeho konci se celý vesmír opět rozplyne. Uctívání se mu přesto dostává jen zřídka a chrámů zasvěcených jemu je pramálo. Snadno se navíc zaměňuje s podobným pojmem brahman, který označuje neosobní nejvyšší podstatu. Kdo se do jeho příběhu ponoří, objeví bohatství a hloubku indického myšlení.

První z velké trojice

Bohem stvořitelem je v hinduismu Brahma, první z takzvané božské trojice. Vedle něj stojí Višnu jako udržovatel světa a Šiva jako jeho ničitel a obnovitel. Právě Brahma měl dát vzniknout celému vesmíru, a proto zaujímá pevné místo ve světě náboženství a mytologie. Bývá zobrazován se čtyřmi tvářemi a řadí se k nejstarším bohům indické tradice. Jeho jméno se objevuje v posvátných textech i v dávných eposech. V každodenní zbožnosti ale stojí spíš v pozadí. Setkáme se dnes v Indii s jeho uctíváním jen zcela výjimečně. Ta zvláštní dvojznačnost, mocný stvořitel a přitom skoro opomíjený bůh, ho činí obzvlášť zajímavým. Právě rozpor mezi jeho významem a malou úctou dráždí zvědavost. Odkud se ale jeho postava vlastně vzala?

Bohové staré Indie

Náboženství a mytologie dávné Indie znají celé zástupy bohů a Brahma mezi nimi patří k nejvýznamnějším. Jeho postava vyrostla z ještě staršího božstva, jež bylo v posvátných textech pánem všeho tvorstva. Postupně se z něj stal stvořitel v pravém slova smyslu, ten, kdo dává světu první podobu. Není bohem hromu ani války, jeho živlem je tvoření a řád. Vystupuje v dávných eposech i v příbězích o zrození vesmíru a bohů. Právě on prý stojí u zrodu vědění, jazyka i posvátných textů. Bývá popisován jako moudrý, vznešený a od počátku spjatý s posvátnými znalostmi. Přesto nikdy nezískal tak vroucí oddanost jako někteří jiní bozi. Lidé ho ctili spíš myšlenkou než každodenní modlitbou. Aby bylo jasné, čím je tak výjimečný, stačí se podívat na jeho podobu.

Tváře, lotos a labuť

Zobrazuje se se čtyřmi tvářemi, které hledí do všech světových stran zároveň. Podle tradice právě jimi kdysi přednesl čtyři posvátné knihy zvané védy. Ve svých čtyřech rukou drží nádobu s vodou, růženec a další předměty spojené s tvořením i poznáním. Nikdy nedrží zbraň, protože jeho silou je tvoření, ne boj. Sedává na rozvitém lotosovém květu a doprovází ho bílá labuť, symbol moudrosti a rozvahy. Po jeho boku stojí Sarasvatí, bohyně vědění, hudby a řeči, jeho věčná družka. Společně tvoří dvojici učence a inspirace, rozumu a tvořivé řeči. Kolem jeho postavy tak vzniká obraz plný klidu a moudrosti. Sotva který jiný bůh působí tak vyrovnaně a usebraně. Jeho hlavní úlohou však zůstává něco mnohem velkolepějšího.

Stvoření a věčný čas

Z Brahmova tvořivého činu podle mýtů povstal celý vesmír se vším, co v něm je. Bájí o samotném stvoření existuje víc, v jedné se rodí ze zlatého vejce, v jiné z lotosu vyrůstajícího z Višnua. Jakmile svět povstane, řídí se jeho běh nepředstavitelně dlouhými časovými cykly. Jeden jediný Brahmův den prý trvá věky, po nichž se svět nakrátko rozplyne a znovu zrodí. Svět tak není stvořen jen jednou, ale rodí se a zaniká v nekonečném rytmu. I sám Brahma má vyměřený život, na jehož konci zaniká celý stávající vesmír. Čas je tu tedy chápán jako obrovský dech, nádech a výdech stvoření. V tomto pojetí nemá čas ani začátek, ani konec, jen se stále obnovuje. Přes tuto ohromující roli se ale Brahmovi dostává překvapivě málo úcty.

Zapomenutý stvořitel

Přestože stvořil svět, uctívá se Brahma jen zřídka a chrámů zasvěcených jemu je pramálo. Nejznámější z nich stojí v rádžasthánském městě Puškar a bývá cílem poutníků. Bývá plný poutníků, kteří se přicházejí očistit v posvátném jezeře. Jinde v Indii ale jeho svatyně skoro nenajdeme. Proč tomu tak je, vysvětluje hned několik dávných příběhů plných bohů a jejich sporů. Podle jednoho z nich ho kdysi stihla kletba, která mu vzala nárok na běžné uctívání. Jiné vyprávění mluví o pýše nebo o drobném provinění, jímž si popudil ostatní bohy. Vypráví se i o sporu s bohyní, jeho vlastní družkou, který ho stál její přízeň. Ať už je pravý důvod jakýkoli, výsledek zůstává stejný, stvořitel v pozadí. Kolem jeho jména navíc panuje ještě jeden častý zmatek.

Rozdíl v jednom písmenu

Snadno se totiž zamění bůh Brahma s podobně znějícím pojmem brahman. Zatímco Brahma je konkrétní bůh s tváří a příběhem, brahman označuje neosobní nejvyšší podstatu všeho. Ta se v indické filozofii chápe jako beztvará skutečnost, z níž vše vychází a do níž se vše vrací. Brahma z něj v jistém smyslu vzešel jako jeho viditelná, osobní tvář. Jde tedy o dva docela odlišné pojmy, které dělí jediné písmeno na konci. Právě tenhle rozdíl dobře ukazuje bohatství a hloubku indického myšlení. Jedno slovo tu otevírá celý svět úvah o božství a o bytí. Brahma jako stvořitel je jen jednou z mnoha tváří, jimiž se posvátno v Indii vyjadřuje. Ať už se mu klaní kdokoli, zůstává klíčem k pochopení toho, jak Indové vyprávějí o počátku světa.

Do říše dávných bohů

Proniknout hlouběji do světa indických bohů lze nejsnáze skrze dobré knihy a převyprávěné báje. Vděčným vodítkem je česká literatura o hinduismu a indické mytologii, která příběhy podává čtivě a s porozuměním. Kdo chce jít dál, může sáhnout po převyprávěních starých eposů, v nichž Brahma a další bozi ožívají. Za zájmem o takové mýty se totiž skrývá odvěká lidská otázka, odkud jsme přišli a proč tu vlastně jsme. Právě otázky po počátku, smyslu a řádu světa si dřív nebo později klade každý z nás. Když v takovém hledání chybí opora, může pomoci i vlídná rada po telefonu, rozhovor s vnímavou věštkyní. Takový hovor nedá hotovou odpověď na tajemství vesmíru, dokáže ale ukázat nový úhel pohledu. Brahma tak i po tisíciletích zůstává pozváním ptát se, jak vlastně vznikl svět a jaké je naše místo v něm.