Doba snění a paralely v mytologii

Tradice doby snění představuje aboriginskou kosmologickou nauku Austrálie o věčném čase tvoření a o předcích. Religionistika 20. století zařadila tradici do širšího rámce srovnávací mytologie a posvátného času. Mircea Eliade systematizoval typologii v díle Posvátný a profánní z roku 1957. Mýty o stvoření obsahují Duhového hada, Wandjinu a další předky tvořící krajinu. Paralely s nordickou, indickou, mayskou a hopi tradicí ukazují společné motivy ve světových mýtech. Korroboree a sacred sites tvoří hlavní formy rituální komunikace s dobou snění. Současné aboriginské komunity diskutují o tom, co lze z tradice sdílet s externí veřejností. Pavel Hošek a další čeští religionisté zařazují téma do kurzů srovnávacího náboženství. Aboriginské tradice tvoří jeden z nejdéle živých duchovních systémů světa.

Co znamená doba snění

Pojem doba snění v rámci náboženství a mytologie označuje aboriginský kosmologický systém Austrálie. Tradice popisuje věčný čas tvoření, v němž praotcové formovali krajinu a v němž souběžně žijí všechny děje. Anglický překlad „the Dreaming" zavedl antropolog William Edward Hanley Stanner v roce 1953 v rámci své akademické práce. Aboriginské jazyky Pitjantjatjara, Aranda a Warlpiri pro tento koncept používají vlastní slova Tjukurpa, Alcheringa a Jukurrpa. Doba snění zahrnuje stvoření, sakrální geografii, mytologii předků a rituální praxi v jednom uceleném systému. V dějinách náboženství a mytologie patří doba snění k nejcelistvějším kosmologickým systémům planety. Konkrétní postavení tradice mezi religii lidstva přitom určují srovnávací studie.

Religionistika a Mircea Eliade

Religionistika 20. století začala doba snění studovat jako fenomén srovnávací mýtologie. Mircea Eliade systematizoval typologii posvátného času ve svém díle „Posvátný a profánní" z roku 1957. Eliade rozlišil dvě fundamentální časové roviny v lidské zkušenosti, profánní a posvátnou. Posvátný čas, illud tempus, představuje vznik kosmu, jenž rituál přivolává v každém liturgickém opakování. Doba snění podle Eliada patří k nejčistším příkladům posvátného času, jenž se neustále vrací skrze obřady. Joseph Campbell zařadil aboriginskou tradici do své teorie mýtu o cestě hrdiny. T. G. H. Strehlow, syn misionáře Carla Strehlowa, věnoval celý život studiu kosmologie kmene Aranda v centrální Austrálii. V rámci moderní náboženství a mytologie patří aboriginská tradice k pevně zakotveným tématům. Konkrétní strukturu doby snění přitom tvoří mýty o stvoření.

Mýty o stvoření krajiny

Aboriginská tradice nepopisuje stvoření z ničeho jako biblický mýtus, ale spíše proměnu prázdné krajiny v dnešní podobu. Předkové vystoupili ze země nebo z oblohy v podobě zvířat, ptáků, hadů nebo přírodních sil. Duhový had Wanambi vyřezal svou cestou napříč kontinentem řeky, jezera, vodní díry a kanyony. Bytosti zvané Wandjina v severozápadní Austrálii ovládají déšť, bouři a duhu z výjevů na skalních malbách. V Centrální Austrálii Honey Ant Ancestor vytvořil duny kolem osady Pápuňa svou cestou za nektarem. Mýty o stvoření obsahují morální dimenzi, kdy předkové ustanovují zákony společenského života a tabu pro budoucí generace. Po dokončení svého putování se předkové ne zemřeli, ale uložili se do krajiny jako její trvalé součásti. Mladý člověk skrze iniciaci tyto mýty studuje a zařazuje se do mýtické struktury kmene. Konkrétní paralely s jinými kulturami přitom otevírají zajímavé srovnání.

Paralely v jiných náboženstvích

Severská tradice mluví o věcích Yggdrasilu, kde bohové vytvořili svět z těla pravěkého obra Ymira. Tato fáze tvoření má podobné rysy jako aboriginská doba snění, kdy se z chaosu rodí strukturovaný kosmos. Slovanská mytologie zase popisuje Svaroga jako kováře nebes a Velese jako pána podsvětí, jejichž souboj formuje svět. Indická tradice ve Vedách hovoří o věcích yug a o cyklu pralayi a srishti, neboli rozpouštění a obnově světa. Mayové ze střední Ameriky pracovali s pěti světovými epochami, čtyři už zaniklé a jednu současnou. Hopi indiáni v Severní Americe popisují čtyři předchozí světy, jež zanikly skrze přírodní katastrofu. Křesťanství staví pojetí stvoření na lineárním čase od Genesis po Zjevení Janovo. Aboriginská doba snění tak nabízí jedinečnou cirkulární perspektivu mezi všemi těmito systémy. Toto cirkulární pojetí má v rituální praxi konkrétní podobu.

Rituál a posvátný čas

Korroboree, neboli velký aboriginský obřad, představuje hlavní formu spojení s dobou snění. Účastníci zpívají songliny, tančí choreografie a malují tělo s symboly konkrétního předka. Tělová malba s ochrou, černou a bílou hlinkou aktivuje energii konkrétního dreamingu v účastníkovi. Rituální postoupení mladých mužů obvykle trvá několik měsíců a obsahuje obřízku, izolaci v buši a učení songlin. Posvátná místa zvaná sacred sites pravidelně obnovují rituálním zpíváním a kreslením posvátných obrazců. Tradice věří, že bez pravidelného obřadu by se krajina i kmen rozpadly do chaosu. Mircea Eliade zařadil tuto praxi do širšího rámce nábožensky aktivního opakování stvoření v ročním cyklu. Toto pojetí má paralely v křesťanské eucharistii a v indickém puji, kde rituál opakuje původní akt stvoření. Náboženská obec Austrálie přitom vede dynamickou současnou diskuzi.

Současná diskuze a české vnímání

Současné aboriginské komunity vedou dlouhou diskuzi o tom, co lze z doby snění sdílet s externí veřejností. Některé příběhy patří výhradně iniciovaným mužům nebo ženám podle pohlavní separace v tradici. Veřejně přístupné jsou pouze takzvané children's stories, určené pro výuku dětí. Vlastnictví konkrétních songlin přísluší konkrétním klanům a nesmí být zobrazováno nebo prodáváno bez svolení. Austrálská vláda od 70. let 20. století postupně navrátila tisíce čtverečních kilometrů půdy aboriginským klanům. Sacred sites získaly oficiální právní ochranu v rámci federální i zemských zákonů. České prostředí se s tradicí setkalo skrze překlady Mircea Eliada, Bruce Chatwina a etnografické studie. Pavel Hošek a další religionisté zařazují téma do svých kurzů srovnávacího náboženství na vysokých školách. Otázka po porozumění této tradici tak zůstává otevřená pro každého zájemce.

Cesta vlastního studia

Příběh doby snění ukazuje, jak hluboko může náboženský systém spojit krajinu, předky i lidský život. Kdo se chce v tématu zorientovat hlouběji, sáhne v češtině po překladech Mircea Eliada, Bruce Chatwina a religionisty Pavla Hoška. Užitečné jsou rovněž knihy o světové mytologii Josepha Campbella, jež nabízejí srovnávací rámec. Pro toho, kdo si chce položit konkrétní osobní otázku, je tu vedle čtení i jiná cesta. Týká se obvykle vlastní spirituální cesty nebo zájmu o jiné kultury. Mnozí volí rozhovor s médiem po telefonu. Mohou tam mluvit o pocitech spojení s předky, o opakujících se snových obrazech nebo o rodové linii. Citlivý vykladač pomáhá rozpoznat, zda postačí klidná úvaha doma, nebo zda téma volá po hlubší duchovní práci. Telefonická poradna probíhá v důvěrné atmosféře, kde má volající čas pro vlastní úvahu.