PROČ LIDÉ ZTRÁCÍ SOUCIT ?

PROČ JSOU LIDÉ POSLEDNÍ DOBOU TAK ZLÍ? K napsání tohoto článku mě přivedla jedna písnička Ewy Farne. Píseň, která ve mně zůstala ještě dlouho poté, co dohrála. Protože pokládá otázky, které si poslední dobou kladu čím dál častěji i já. Kam se poděl soucit? Kam se poděla obyčejná lidskost? Proč kolem nás přibývá tolik lhostejnosti? Co se to s námi stalo? Možná nejsou lidé horší než dřív. Možná jsou jen unavenější, zklamanější a uzavřenější. Možná se naučili schovávat vlastní bolest za tvrdost, posměch a nezájem. Jenže ani vlastní trápení nám nedává právo ubližovat druhým. Sociální sítě tomu bohužel pomáhají. Člověk, který by vám do očí nikdy neřekl krutou větu, ji bez zaváhání napíše pod fotografii někoho, jehož životní příběh vůbec nezná. Soudíme během několika vteřin. Odsuzujeme podle jedné fotografie, jedné věty, jednoho okamžiku. A přitom vůbec netušíme, co si člověk na druhé straně právě nese. Možná se ráno musel přemlouvat, aby vůbec vstal z postele. Možná bojuje o zdraví, o rodinu, o střechu nad hlavou. Možná právě přišel o někoho, koho miloval. A možná potřeboval jediné – trochu lidskosti. Být laskavý přece nic nestojí. Nemusíme zachránit celý svět. Někdy stačí neublížit. Neponížit. Nesoudit. Podat ruku. Napsat pár obyčejných slov: Jsem tady. Drž se. Protože nikdy nevíme, jak těžký boj právě svádí člověk, kterého jsme potkali. A možná svět nepotřebuje víc dokonalých lidí. Možná potřebuje jen víc těch, kteří ještě nezapomněli mít srdce. ❤️
Přitom jak málo stačí, aby byl svět krásnější ? Jenom s láskou má svět naději.