Sedmiuzlové svíčky a kouzlo sedmi dnů

Vypadá jako sloupek ze sedmi voskových koulí a v obchodech s esoterikou ji pozná téměř každý zájemce o magii. Pochází z americké lidové tradice „hoodoo“, kde slouží k pomalému a trpělivému plnění přání. Každý den shoří jen jeden uzel, takže obřad trvá celý týden. Číslo sedm přitom odkazuje k dnům v týdnu, k nebeským tělesům i k biblickému stvoření. Barva svíce prozrazuje, zda jde o lásku, peníze, ochranu nebo klid v domově. Před zapálením se vosk čistí, potírá olejem a zdobí vyrytými jmény i bylinkami. Během hoření pak kořenáři sledují plamen, kouř a stékající kapky, které podle nich ukazují, jak se přání daří. Sedmiuzlové svíčky tak spojují kouzlo, meditaci i drobnou věštbu do jednoho týdenního rituálu.

Svíce ze sedmi koulí

Na první pohled připomíná sloupek ze sedmi voskových kuliček, které na sebe někdo pečlivě naskládal. Sedmiuzlové svíčky pocházejí z americké lidové magie „hoodoo“ a dodnes patří k jejím nejoblíbenějším nástrojům. Lidé jim říkají také svíce přání, protože každý uzel má nést část jednoho záměru. Vyrábějí se z parafínu nebo ze včelího vosku a prodávají se v mnoha barvách. Spodní část bývá širší, aby svíce pevně stála i bez svícnu. Hoří pomaleji než obyčejné svíčky, a proto se hodí k delší práci. Pro mnoho lidí je čarodějnictví spojené hlavně se zaklínadly, tady však hlavní roli hraje trpělivost. Svíce se totiž nezapaluje na jediný večer, ale postupně během celého týdne. Volba sedmi uzlů přitom není náhodná a má hluboké kořeny v symbolice čísel.

Číslo sedm a jeho síla

Sedmička patří k nejposvátnějším číslům v mnoha kulturách. Týden má sedm dní, starověcí astrologové znali sedm nebeských těles a Bible vypráví o stvoření světa během sedmi dní. V tradici hoodoo, která čerpá z afrických zvyků i z křesťanské zbožnosti, se tyto významy přirozeně propojily. Samotná svíce s uzly je přitom poměrně mladý vynález. Rozšířila se ve 20. století díky obchodům s duchovními potřebami ve městech jako New Orleans nebo Chicago. Výrobci nabízeli svíčky v různých barvách a kořenáři je rychle přijali za své. Sedm uzlů navíc připomíná sedm kroků, které vedou od touhy ke splnění. Do hry tak vstupuje čarodějnictví jako umění pracovat s časem a s opakovaným soustředěním. Každá barva přitom slibuje jiný druh pomoci.

Barvy podle druhu přání

Červená svíce se zapaluje pro lásku, vášeň a sílu vztahu. Často se volí i tehdy, když chce člověk oživit vychladlé manželství. Zelená má přitáhnout peníze, lepší práci nebo úspěch v podnikání. Bílá slouží k očistě, uzdravení a požehnání a hodí se i tehdy, když si člověk není jistý, kterou barvu zvolit. Černá je určena k ochraně a k odvrácení škodlivých vlivů. Kořenáři ji zapalují třeba po hádce v rodině nebo po setkání s nepříjemným člověkem. Modrá přináší klid do domova a pomáhá zmírnit smutek. Žlutá a oranžová podporují optimismus, nové začátky a odvahu jednat. Růžovou volí ti, kdo chtějí obnovit přátelství nebo jemnou náklonnost. Fialová bývá spojována s duchovním růstem a s rozvojem intuice. Barva však sama nestačí, protože svíci je nejprve potřeba pečlivě připravit.

Olej, jména a bylinky

Příprava začíná očistou. Svíce se otře vlhkým hadříkem nebo okouří kadidlem, aby se zbavila cizí energie. Potom se do každého uzlu vyryje jehlou nebo hřebíkem jedno slovo, jméno či část přání. Následuje potírání olejem, kterému kořenáři říkají oblékání svíce. Při přitahování něčeho se olej roztírá směrem k sobě, při odhánění směrem od sebe. Pohyb by měl být klidný a soustředěný, protože už samotné potírání je součástí kouzla. Na naolejovaný vosk se mohou nasypat drcené bylinky, třeba skořice pro peníze nebo levandule pro klid. Pod svícen se často položí papírek s napsaným přáním. Svíce se nakonec postaví na talířek, aby stékající vosk nic nepoškodil. Teprve pak přichází chvíle, kdy se sedmidenní obřad skutečně rozběhne.

Jeden uzel každý den

Obřad trvá sedm dní a každý den shoří právě jeden uzel. Svíce by se měla zapalovat vždy ve stejnou hodinu, nejlépe po krátké modlitbě nebo po vyslovení přání nahlas. Mnozí při tom recitují žalm, který se k záměru hodí. Když plamen dosáhne zúžení mezi dvěma koulemi, je čas ho uhasit. Nikdy se nesfoukává, protože by se tím podle tradice rozfoukalo i přání. Používá se zhášeč, navlhčené prsty nebo hřbet lžičky. Sedmý den se nechá dohořet poslední uzel až do konce. Mezi jednotlivými dny zůstává svíce na stejném místě a nikdo jiný by s ní neměl hýbat. Zbytky vosku se pak zakopou na zahradě nebo se odnesou na křižovatku, podle toho, o jaké kouzlo šlo. Během celého týdne však svíce sama prozrazuje víc, než by člověk čekal.

Čtení plamene a vosku

Kořenáři pozorně sledují, jak plamen hoří. Vysoký a klidný oheň znamená, že přání má volnou cestu. Slabý nebo blikavý plamen naznačuje překážky, které bude třeba překonat. Hustý černý kouř se vykládá jako známka odporu nebo cizího vlivu. Pokud se kouř časem vyjasní, překážka podle tradice ustupuje. Důležité jsou i stékající kapky vosku, kterým se říká slzy. Pokud stékají na jednu stranu, ukazují, odkud může přijít pomoc nebo potíž. Svíce, která praskne nebo se zlomí, bývá vnímána jako výzva přehodnotit samotné přání. Tvary zbylého vosku se čtou podobně jako při keromancii, staré věštbě z roztaveného vosku. Někdo v nich spatří srdce, jiný ptáka, klíč nebo otevřenou cestu. Pro mnoho lidí je tak týden se svící i obdobím, kdy se učí vnímat jemná znamení a vlastní intuici.

Týden soustředění a víry

Celý obřad stojí na myšlence, že přání potřebuje čas, péči a pravidelnou pozornost. Sedmiuzlové svíčky tento princip zhmotňují, protože každý den připomínají, co si člověk přeje. Pro hlubší poznání se hodí literatura o tradici hoodoo i o české lidové magii. V ní mají svíce také dlouhou historii, například hromničky, které chránily dům před bouří. Při výkladu plamene a vosku však mnoho lidí zjistí, že sami nevědí, jak znamením rozumět. V takové chvíli pomůže intuitivní rada po telefonu od zkušené věštkyně. Rozhovor s ní dokáže propojit to, co ukázal vosk, s tím, co člověk právě prožívá, a napovědět, na co se zaměřit v dalších dnech. Přání zapálené na sedm dní pak dostane jasnější směr a uzel po uzlu se přiblíží skutečnosti.