Nadpřirozeno a hranice lidského poznání

Termín nadpřirozeno zachycuje jevy mimo běžné přírodní zákony, jako jsou zázraky, duchové, andělé nebo magie. Latinský supernaturalis vznikl ve scholastické teologii Tomáše Akvinského ve 13. století. Antika a starší kultury rozdíl mezi přirozeným a nadpřirozeným neznaly v dnešní podobě. David Hume v 18. století představil klasický skeptický argument proti zázrakům. Vědecký metodologický naturalismus i parapsychologie 20. století hledaly důkazy a kritéria pro zkušenost. Joseph Banks Rhine a program Stargate patřili k nejznámějším pokusům o systematický výzkum. České lidové prostředí znalo bohatý svět nadpřirozených bytostí v Erbenově Kytici i v dílech religionisty Pavla Hoška. Téma zůstává trvale otevřené pro vědu, víru i osobní zkušenost.

Co je nadpřirozeno

Pojem nadpřirozeno označuje jevy, jež se vymykají běžným zákonům přírody, jak je popisuje vědecká fyzika, biologie a chemie. Zahrnuje široký okruh zkušeností od náboženských zázraků přes okultní praktiky až po setkání s duchy, anděly nebo démony. Latinský termín supernaturalis vznikl ve scholastické teologii 13. století. Označoval to, co je nad přírodou ve smyslu božské milosti. Jiné kultury používají odlišné členění a často mají pro stejné jevy svá vlastní jména a hierarchie. Společný je všem rys, že nadpřirozeno zasahuje do hmotného světa bez vysvětlitelné fyzické příčiny. V kontextu moderních paranormálních studií se nadpřirozeno často překrývá s pojmem nadnormální nebo parapsychologický. Cesta tohoto pojmu má vlastní bohaté dějiny.

Dějiny pojmu od starověku

Antičtí filozofové ještě nerozlišovali nadpřirozené od přirozeného v dnešním slova smyslu. Bohové Olympu zasahovali do života smrtelníků jako přirozená součást světa. Středověcí teologové, zejména Tomáš Akvinský ve 13. století, rozdělili události do tří kategorií. Přirozené jevy odpovídají běžným zákonům, zatímco nadpřirozené představují božské zásahy mimo přírodní řád. Takzvaná preternaturalia stojí mezi nimi a patří k nim kouzla čarodějnic nebo zjevení démonů. Reformace v 16. století zavrhla část středověké demonologie, ale uchovala víru v zázraky. Osvícenství 18. století přineslo zásadní zpochybnění veškerého nadpřirozeného. David Hume v eseji „O zázracích" tvrdil, že žádné svědectví o nadpřirozeném jevu nemůže být nikdy dostatečně silné. V mnoha současných paranormálních diskuzích Humeův argument hraje hlavní roli. Konkrétní podoba zkušenosti se však liší kategorii od kategorie.

Hlavní kategorie zkušeností

Náboženské zázraky tvoří první velkou skupinu nadpřirozeného. Zahrnují uzdravení nemocných, vize svatých, krev plačících obrazů a slunce stojící nad Fátimou v roce 1917. Druhou skupinou jsou setkání s bytostmi mimo lidskou sféru. Patří k nim duchové zemřelých, andělé strážní, démoni i přírodní spirity rusalky a vodníci. Třetí skupinu představují okultní jevy ovlivňované magickou intencí, mezi nimi věštby, zaříkávání, telepatie a telekineze. Čtvrtou skupinou jsou neobvyklé úkazy v krajině. Patří k nim kruhy v obilí, podivná světla, levitující kameny a nevysvětlitelná zvonění. Pátou skupinou bývají osobní mimotělesné zážitky, klinické zážitky blízké smrti, lucidní snění a astrální cestování. Šestou skupinou pak zůstávají údajné mimozemské únosy, nadpřirozený dotyk vyšších civilizací. Tato pestrost přitahuje stejně intenzivně skeptiky jako věřící.

Skeptický a vědecký pohled

Metodologický naturalismus tvoří základní postoj současné vědy ke nadpřirozeným tvrzením. Vědecké zkoumání podle něj pracuje pouze s přirozenými příčinami a důkazy. K nedávným hlavním skeptikům patří James Randi se svou nadací nabízející milionovou odměnu. Patří k nim také Michael Shermer ze Skeptic Magazine a v Česku Český klub skeptiků Sisyfos. Většinu nadpřirozených jevů lze podle skeptiků vysvětlit běžnými příčinami. Patří k nim zaujatost pozorovatele, špatné světlo, sugesce, paměťová zkreslení a vědomý podvod. Klasické případy odhalených podvodů zahrnují Cottinghamské víly z roku 1917 a ektoplazmatické fotografie z 20. let 20. století. K nim přibývají stovky spiritistických médií. Část badatelů zdůrazňuje, že nadpřirozená zkušenost má reálné psychologické a sociální následky bez ohledu na ontologii. Mezi vědou a vírou se proto otevírá speciální obor.

Parapsychologie mezi obory

Parapsychologie jako akademický obor se etablovala v meziválečném období na Duke University. Joseph Banks Rhine zde zahájil systematický výzkum telepatie a jasnovidnosti. Jeho karty Zenerova testu obsahovaly pět symbolů a hledaly statisticky významnou shodu nad náhodným očekáváním. Princetonská univerzita provozovala od 70. let 20. století laboratoř PEAR pro výzkum mikroskopických psychokinetických efektů. CIA financovala mezi lety 1972 a 1995 program Stargate, jenž zkoumal remote viewing pro vojenské účely. Současná parapsychologie využívá meta-analýzy, ganzfeldovy experimenty a neurovědecké zobrazovací metody. Skeptici upozorňují na replikační krize a metodologické slabiny mnoha studií. Příznivci poukazují na malé, ale statisticky kumulativní efekty v rozsáhlých datech. Český zájem o nadpřirozeno přitom má vlastní dlouhou tradici.

Česká scéna a literatura

České lidové prostředí znalo bohatý svět nadpřirozených bytostí, od vodníků a hejkalů po polednice a smrtky. Karel Jaromír Erben sebral řadu balad o setkáních s těmito bytostmi v Kytici. Božena Němcová zaznamenala vesnické pověsti v dalších etnografických sbírkách. Spiritistické hnutí v 19. století přivedl do Čech Karel Sezemský s časopisem Posel záhrobní a překlady Allana Kardeca. František Bardon ve 20. století popsal vlastní hermetický systém v rozsáhlé trilogii. Český klub skeptiků Sisyfos zase od roku 1994 vede odbornou kritickou diskuzi o nadpřirozených tvrzeních. Akademická religionistika studuje téma jako sociologický a psychologický fenomén bez metafyzických nároků. Pavel Hošek a další religionisté nabízejí české veřejnosti vyrovnaný úhel pohledu.

Cesta k vlastní zkušenosti

Příběh nadpřirozeného ukazuje, jak silně lidstvo touží po smyslu, jenž přesahuje hmotné věci. Kdo se chce v tématu zorientovat hlouběji, sáhne v češtině po knihách religionisty Pavla Hoška a po klasice Karla Jaromíra Erbena. Užitečné jsou rovněž překlady Williama Jamese, Rudolfa Otta a Mircea Eliadeho, jež nabízejí různé přístupy ke zkušenosti posvátna. Pro toho, kdo si chce položit konkrétní osobní otázku týkající se neobvyklého zážitku, je tu vedle čtení i jiná cesta. Mnozí volí rozhovor s médiem po telefonu. Mohou tam mluvit o snových obrazech nebo o opakujících se zvláštních souvislostech. Sdílejí pocit, že se kolem nich děje něco za hranicí běžného vysvětlení. Citlivý vykladač pomáhá rozpoznat, kdy jde o symbolickou pravdu duše a kdy stojí za to vyhledat jiného odborníka. Telefonická poradna probíhá v důvěrné atmosféře, kde má volající čas pro klidnou úvahu.