Mlčeti zlato

Moje prababička, která mě učila vykládat karty a předávala mi věštecké rady mi mimojiné říkávala: ” mlčeti zlato aneb zlaté slovo, které zůstane v puse”. Mě ale takováhle rada připadala jakoby jen alibistická. Připadalo mi zbabělé, neřikat vše co si myslím. Já jsem si naopak řikala, co na srdci to na jazyku a to za každé situace. Ať už při věštení z karet, tak v životě.
Postupem času jsem ale zjistila, že někdy je ale opravdu lepší mlčet než spontáně bez přemýšlení vyřknout bezprostředně hned vše co námproletí hlavou. Je třeba být více obezřetní a uvědomovat si, zda o náš názor, naše slova vůbec někdo stojí. Někdy je prostě lepší se zamyslet, zda vůbec máme mrhat našimi názory a zda má smysl radit i těm, kdo o naše rady nestojí nebo dokonce kdo si naše názory nezaslouží! Tomu se říká nevyžádané rady. I tady se vyplatí raději mlčet než začít radit aniž by se to od nás chtělo. Dokud se nás někdo nezeptá na názor, neangažujte se zbytečně. Takovéto rady mohou vyznít jako nadřazené poučování a dotyčné si jen znepřátelíme.
Raději mlčet než falešně lhát, i kdy
lhát se samozřejmně nemá vůbec jen vyjímečně jsou občas přijatelné milosrdné lži.
Zkrátka dobře si vždy promyslete co a jak a zda je vhodné říci vše, co siprávě myslíme. Člověk někdy řekne, co nechtěl říct, ale už to nelze vzít zpátky a pak toho můžeme jen litovat.