Pomluva letí, pravda jde pěšky. Proč tomu tak je?

Pomluva nepotřebuje důkazy. Stačí jí emoce, překvapení nebo šok. Během několika hodin obletí desítky lidí, kteří ji bez přemýšlení předávají dál. Pravda má mnohem těžší úkol. Musí být doložena, ověřena a často si na ni musíme počkat. Není zvláštní, že když se o někom řekne něco špatného, mnozí tomu uvěří téměř okamžitě? Když se ale později ukáže, že skutečnost byla jiná, už se o tom mluví jen potichu. Omluva se šíří pomaleji než obvinění a pravda málokdy dohoní všechny, kteří už uvěřili prvnímu příběhu. Možná je to lidskou přirozeností. To neobvyklé, dramatické nebo negativní nás přitahuje víc než klidná fakta. Přesto právě schopnost zastavit se a ověřit si informace odlišuje ukvapený soud od moudrého názoru. Každý z nás může přispět k tomu, aby svět nebyl zaplněný domněnkami a polopravdami. Někdy stačí nešířit dál něco, o čem nevíme, zda je pravda. Někdy stačí dát druhému člověku příležitost, aby mohl promluvit i on. Pomluva možná letí rychleji. Ale pravda má jednu velkou výhodu – nepotřebuje si nic pamatovat. A když se nakonec ukáže, obstojí sama, bez přikrášlování i bez křiku.
Je smutné kolik lidí raději věří pomluvám a ještě smutnější je, jak se s pomluvy najednou rychle šíří .... Někdy je zlá pomluva krutější než prokletí, ale věřme, že čas ukáže....