Aióny (gnosticismus) a tajemství nebeské plnosti

V prvních staletích našeho letopočtu vznikaly v Alexandrii a Římě skupiny, které tvrdily, že vlastní tajné poznání. Věřily, že nad viditelným světem existuje říše dokonalého světla, obývaná věčnými bytostmi. Jeden alexandrijský učitel je uspořádal do třiceti párů, jiný vyprávěl o tři sta šedesáti pěti nebesích. Nejmladší z těchto bytostí podle mýtu zatoužila po nemožném a její chyba dala vznik hmotnému světu. Dlouho jsme tyto nauky znali jen z pera jejich odpůrců, dokud egyptský rolník nevykopal hliněnou nádobu plnou knih. Ve dvacátém století se k nim vrátil slavný psychiatr i oblíbený německý spisovatel. Starý mýtus o pádu a návratu může dodnes inspirovat lidi, kteří hledají smysl. Kdo ho pochopí, může v něm najít mapu vlastní cesty k vnitřnímu světlu.

Věčné bytosti světelné plnosti

Řecké slovo aión znamená věk nebo věčnost a gnostici jím označovali duchovní bytosti vycházející z nejvyššího Boha. Tento Bůh byl podle nich nepoznatelný, beze jména a zcela vzdálený hmotnému světu. Z jeho plnosti postupně vyzařovaly další bytosti, které představovaly jeho vlastnosti, například mysl, pravdu nebo život. Společně tvořily dokonalou nebeskou říši, kterou gnostici nazývali „pléroma“, tedy plnost. Každá bytost byla o stupeň vzdálenější od svého zdroje a o stupeň méně dokonalá. Pozdější esoterika si z této představy vzala myšlenku postupného sestupu světla od jednoty k mnohosti. Podle gnostiků v sobě i člověk nese jiskru této plnosti, na kterou zapomněl. Nejpodrobnější popis nebeského světa vytvořil učitel, který působil v Římě ve druhém století.

Valentinův systém třiceti bytostí

Valentinus pocházel z Egypta a kolem poloviny druhého století učil v Římě, kde se prý málem stal biskupem. Ve svém systému uspořádal duchovní bytosti do dvojic, v nichž se vždy spojoval mužský a ženský princip. Na počátku stála Hlubina a Mlčení, z nichž vzešla Mysl a Pravda. Další dvojice tvořily Slovo a Život a po nich Člověk a Shromáždění. Celkem jich bylo třicet a společně vytvářely harmonickou nebeskou rodinu. Každá dvojice zrcadlila harmonii nejvyššího Boha a jeho schopnost tvořit. Okraj celé plnosti střežila zvláštní bytost zvaná Hranice, která oddělovala dokonalý svět od všeho vnějšího. Pro gnostiky, z jejichž odkazu čerpá dnešní esoterika, měla tato čísla hluboký symbolický význam. Klid a rovnováha plnosti však netrvaly věčně. Nejmladší a nejvzdálenější bytost se rozhodla překročit hranice, které jí byly určeny.

Pád Sofie a zrod Demiurga

Touto bytostí byla Sofie, jejíž jméno znamená moudrost. Zatoužila poznat nepoznatelného Otce přímo, bez prostředníků, a její touha vyvolala v plnosti neklid. Z jejího neúspěšného pokusu vzniklo beztvaré a nevědomé dítě, které bylo vyvrženo mimo světelnou říši. Toto dítě se stalo Demiurgem, stvořitelem hmotného světa, který si myslel, že je jediným bohem. Některé gnostické texty mu dávají jméno Jaldabaót a popisují ho jako lví postavu s hadím tělem. Sofie svého činu litovala a podle mýtu vložila do člověka jiskru světla, aby se mohl vrátit domů. Spasitel sestoupil z plnosti, aby lidem tuto jiskru připomněl a ukázal jim cestu zpět. Tyto příběhy jsme dlouho znali jen z polemik církevních otců, kteří je považovali za nebezpečné bludy. Situaci zásadně změnil náhodný objev v egyptské poušti.

Nálezy u Nag Hammádí

V prosinci 1945 vykopal egyptský rolník Muhammad Alí nedaleko města Nag Hammádí velkou hliněnou nádobu. Uvnitř bylo třináct kožených kodexů s více než padesáti texty v koptštině. Mezi nimi byl valentiniánský spis známý jako Evangelium pravdy i Apokryf Janův s podrobným popisem plnosti a pádu Sofie. Poprvé tak badatelé mohli číst gnostické myšlenky vlastními slovy jejich stoupenců. Do té doby se vycházelo hlavně z díla biskupa Irenea z Lyonu, který kolem roku 180 sepsal rozsáhlou kritiku gnostiků. Ukázalo se, že jeho popis byl v mnoha ohledech přesný, ale chyběla mu poezie a hloubka původních textů. Nálezy z Nag Hammádí dnes patří k nejcennějším pramenům k dějinám raného křesťanství. Gnostické nebe však nebylo jen jedno, jiní učitelé ho vykreslili zcela odlišně. Jeden z nich do svého systému zapsal i podivné jméno, které se proslavilo o mnoho století později.

Abraxas a moderní ozvěny

Alexandrijský učitel Basileidés učil o tři sta šedesáti pěti nebesích, z nichž každé obývaly vlastní bytosti. Vládce těchto nebes nesl jméno Abraxas, jehož řecká písmena dávají v součtu právě číslo tři sta šedesát pět. Postava s kohoutí hlavou a hadíma nohama se objevuje na mnoha starověkých amuletech. V roce 1916 sepsal Carl Gustav Jung krátký text Sedm kázání k mrtvým, který připsal právě Basileidovi. Abraxas v něm představuje boha, v němž se spojují světlo a tma, dobro a zlo. O tři roky později se stejné jméno objevilo v románu Demian od Hermanna Hesseho. Díky těmto dílům se gnostické myšlenky dostaly k milionům čtenářů dvacátého století. Gnostický mýtus tak přestal být jen předmětem historie a stal se inspirací pro osobní hledání. Jeho poselství lze vnímat i dnes jako průvodce na cestě k sobě.

Gnostická moudrost v dnešním životě

Příběh Sofie lze číst jako obraz lidské touhy po poznání, která někdy vede k omylům. Chyba podle gnostiků není konečná, ale může se stát začátkem cesty zpět ke světlu. Užitečné je zapsat si do deníku vlastní okamžiky, kdy touha po něčem vedla k nečekaným následkům. Vedle toho lze hledat, co člověk z těchto situací získal a jak ho posunuly dál. Dvojice Hlubina a Mlčení zase připomíná význam ticha, proto stačí denně několik minut sedět bez podnětů. V tomto tichu se mohou vynořit myšlenky a obrazy, které běžný ruch přehlušuje. Gnostické texty je dobré číst v kvalitních překladech s výkladem odborníků. Kdo hledá společenství, měl by být opatrný vůči skupinám, které slibují tajné poznání za vysoké poplatky. Tak může starý mýtus přinést inspiraci bez rizika ztráty zdravého úsudku.

Cesta zpět ke světlu

Od Valentinových třiceti bytostí přes nálezy z Nag Hammádí až po Jungova a Hesseho Abraxase ukazují aióny sílu starých mýtů. Kdo chce poznat prameny, může začít českým výborem z textů z Nag Hammádí nebo románem Demian. Pro vlastní praxi stačí deník a krátké chvíle ticha, které pomohou zachytit vnitřní obrazy. Symboly a pocity, které se při takovém hledání objeví, však nebývá snadné vyložit bez pomoci. Zkušená jasnovidka nebo věštkyně po telefonu může pomoci najít jejich význam pro aktuální životní situaci. Rozhovor může odhalit, kde se skrývá vlastní jiskra světla a co jí brání zazářit. Výklad karet pak může ukázat, jaký krok je vhodné udělat a kdy je správný čas. Taková podpora pomáhá proměnit starý mýtus v praktickou oporu pro každodenní rozhodování. Cesta zpět k plnosti tak může začít i dnešním dnem.