Adam Kadmon, prvotní člověk kabaly

Bible vypráví o člověku stvořeném z prachu země, židovští mystici však mluví ještě o jiném, mnohem starším Adamovi. Tento prvotní člověk nebyl z masa a kostí, ale ze světla, a v jeho podobě se poprvé projevil Bůh. Už alexandrijský filozof rozlišoval mezi nebeským a pozemským člověkem. V šestnáctém století rozvinul učenec v galilejském městě Safed příběh o rozbitých nádobách a rozptýlených jiskrách. Kabalisté na obraz prvotního člověka umístili deset božských vlastností, které tvoří strom života. Do Prahy vede tato tradice přes legendu o hliněné bytosti, kterou podle pověsti oživil slavný rabín. Učení o nápravě světa nabízí inspiraci i dnešním lidem. Kdo pochopí symbol prvotního člověka, může v sobě objevit odraz celého vesmíru.

Prvotní člověk ze světla

Hebrejské označení znamená doslova prvotní nebo původní člověk. V kabale tak mystici nazývají první duchovní podobu, v níž se Bůh projevil ještě před stvořením hmotného světa. Nejde o historickou postavu, ale o symbol celého vesmíru uspořádaného do tvaru lidského těla. Každá jeho část odpovídá určité božské vlastnosti a určité úrovni skutečnosti. Kabalisté o něm uvažovali jako o mostě mezi nekonečným Bohem a stvořeným světem. Člověk z masa a kostí je podle této nauky jen zmenšeným a zastřeným odrazem tohoto zářivého vzoru. Západní esoterika převzala tento obraz jako klíč k myšlence, že v člověku se zrcadlí celý svět. Odtud pochází známé rčení, že člověk je malý vesmír. Představa nebeského člověka se však objevila už dávno předtím, než vznikla středověká kabala.

Nebeský a pozemský Adam

Kniha Genesis popisuje stvoření člověka dvakrát, nejprve jako obraz Boží a potom jako bytost z prachu země. Filón Alexandrijský v prvním století vysvětloval, že první zpráva mluví o nebeském člověku a druhá o pozemském. Nebeský člověk byl podle něj čistou ideou, nesmrtelnou a bez těla. Apoštol Pavel podobně psal o prvním Adamovi ze země a posledním Adamovi z nebe. Gnostické texty zase vyprávěly o zářivém pračlověku, jehož světlo se zachytilo v hmotném světě. Z těchto myšlenek, z nichž později čerpala celá esoterika, vyrostla i středověká židovská mystika. Kniha Zohar ze třináctého století už mluví o vznešeném Adamovi jako o tvaru božských sil. Nejpropracovanější podobu však tento obraz získal v malém městě v Galileji.

Izák Luria a rozbité nádoby

V šestnáctém století žil ve městě Safed rabín Izák Luria, který zcela proměnil kabalistické myšlení. Podle jeho učení se Bůh na počátku stáhl do sebe, aby vytvořil prostor pro svět, a tento akt nazval „cimcum“. Do uvolněného prostoru pak vyzářil světlo, které nejprve utvořilo postavu prvotního člověka. Z jeho očí, uší, nosu a úst proudilo světlo do nádob, které ho měly zachytit. Nádoby však světlo neunesly a roztříštily se, což Luria nazval „švirat ha-kelim“. Jiskry božského světla se rozptýlily a uvízly ve střepech hmotného světa. Úkolem člověka je podle Lurii tyto jiskry pozdvihnout a vrátit na jejich místo. Tuto nápravu světa nazval „tikun“ a považoval ji za smysl lidského života. Aby bylo možné nápravě porozumět, je třeba znát, jak kabalisté uspořádali božské vlastnosti v těle prvotního člověka.

Strom života v lidském těle

Kabalisté popisují deset božských vlastností, které nazývají sefiry a uspořádávají je do stromu života. Na postavě prvotního člověka mají přesné místo, které pomáhá jejich význam pochopit. Koruna, nazývaná Keter, se nachází nad hlavou a představuje nejvyšší, neuchopitelnou vůli. Moudrost a porozumění odpovídají pravé a levé hemisféře mozku. Laskavost a přísnost tvoří pravou a levou paži, harmonie a krása sídlí v srdci. Vítězství a sláva jsou spojeny s nohama, základ s pohlavím a království s chodidly, která se dotýkají země. Člověk tak nese ve svém těle celou mapu božských sil a může s nimi vědomě pracovat. Tato představa o úzkém propojení lidského těla a stvoření se odrazila i v pražských pověstech. Nejslavnější z nich vypráví o hliněné postavě ze Starého Města.

Golem a pražská tradice

Talmud vypráví, že Adam byl během prvních hodin svého stvoření jen neoživenou hmotou, kterou nazývá golem. Kabalisté věřili, že pomocí svatých jmen lze napodobit Boží tvoření a z hlíny vytvořit podobnou bytost. Pražská pověst přisuzuje takový čin rabínu Jehudovi Löwovi ben Becalelovi, který žil v době Rudolfa II. Golem měl podle legendy chránit pražské Židy a po splnění úkolu byl uložen na půdu Staronové synagogy. Historici upozorňují, že pověst o pražském golemovi vznikla až mnohem později. Přesto dobře vystihuje kabalistickou myšlenku, že člověk je spolutvůrcem světa. Na rozdíl od zářivého prvotního člověka však golem zůstal bez duše a bez řeči. Pověst tak připomíná, že tvoření bez moudrosti a odpovědnosti může být nebezpečné. Kabalistické učení přitom nabízí i velmi praktické poselství pro každodenní život.

Náprava světa v každodenním životě

Podle Lurii může jiskry světla pozdvihnout každý člověk prostřednictvím laskavých a poctivých činů. Užitečné je každý den vědomě udělat alespoň jednu drobnou věc, která svět o kousek zlepší. Může jít o pomoc sousedovi, smířlivé slovo nebo péči o přírodu. Vhodnou meditací je projít v klidu celé tělo a u každé části si připomenout vlastnost, kterou představuje. V oblasti srdce lze například rozjímat o harmonii, v pažích o rovnováze mezi laskavostí a přísností. Deník pomáhá sledovat, kde se v životě objevují rozbité střepy, tedy zranění a nevyřešené vztahy. Práce s nimi nemusí být dramatická, stačí trpělivost a ochota je postupně spravovat. Kdo se chce kabale věnovat hlouběji, měl by hledat seriózní učitele a respektovat její židovské kořeny. Tak se z abstraktního symbolu stává živá inspirace pro každodenní jednání.

Jiskry světla v nás

Od Filóna přes Lurii až po pražského golema ukazuje Adam Kadmon odvěkou touhu pochopit místo člověka ve vesmíru. Kdo chce poznat kořeny, může navštívit Židovské muzeum v Praze a Staronovou synagogu. Pro vlastní praxi stačí krátká meditace se stromem života v těle a deník drobných nápravných činů. Symboly, které se při takové práci objevují, však nebývá snadné vztáhnout k vlastnímu životu. Zkušená jasnovidka nebo věštkyně po telefonu může pomoci najít jejich význam pro aktuální situaci. Rozhovor může odhalit, kde se v životě skrývají rozbité střepy a jak je začít spravovat. Výklad karet pak může ukázat, kterým směrem se vydat a kdy je vhodný čas pro změnu. Taková podpora pomáhá proměnit staré mystické učení v praktický krok vpřed. Světlo prvotního člověka tak může zazářit i v obyčejném dni.