Aktivní imaginace a rozhovor s nevědomím

Většina lidí zná sny jen jako noční obrazy, které ráno rychle mizí. Švýcarský psychiatr na počátku dvacátého století objevil způsob, jak s nimi mluvit i v bdělém stavu. Během osobní krize zapisoval a maloval rozhovory s postavami, které se mu zjevovaly v představách. Výsledkem byla obrazová kniha, která téměř sto let čekala na vydání. Jeho metodu později rozpracovali žáci a dnes ji využívají terapeuti i lidé hledající duchovní růst. Kořeny takové práce s obrazotvorností sahají až k renesančním lékařům a islámským mystikům. Metoda má jasné kroky a dá se opatrně vyzkoušet i doma. Mnohé vnitřní postavy se přitom ukážou jako moudří a laskaví průvodci. Kdo se odváží naslouchat vlastním vnitřním postavám, může objevit nečekané zdroje síly a moudrosti.

Rozhovor s vnitřními postavami

Při této technice člověk v bdělém stavu nechá vyvstat obrazy z nevědomí a vědomě s nimi jedná. Celý proces probíhá při plném vědomí, takže si člověk zachovává kontrolu nad svými reakcemi. Na rozdíl od řízené vizualizace nemá předem připravený scénář, obrazy přicházejí samy. Člověk však není jen pasivním divákem, ale vstupuje do děje, klade otázky a reaguje na odpovědi. Postavami mohou být zvířata, staří mudrci, děti, ale i temné a ohrožující bytosti. Každá z nich podle Junga představuje část osobnosti, kterou zatím neznáme nebo potlačujeme. Moderní esoterika tuto metodu ráda přijala, protože propojuje psychologii s duchovní cestou. Cílem není nic přivolávat zvenčí, ale lépe porozumět vlastnímu nitru. Metoda se zrodila v nejtěžším období života svého tvůrce.

Jung a Červená kniha

V roce 1913 se Carl Gustav Jung rozešel se Sigmundem Freudem a upadl do hluboké vnitřní krize. Trpěl silnými vidinami a měl obavy, že ztrácí kontakt s realitou. Místo aby obrazy potlačoval, rozhodl se jim vědomě otevřít a zaznamenávat je. Své zážitky přepisoval kaligrafickým písmem do velké knihy v kožené vazbě a doplňoval je barevnými malbami. Na takzvané Červené knize pracoval s přestávkami zhruba šestnáct let. Rukopis zůstal dlouho uložen v trezoru a veřejnost ho poznala až v roce 2009, kdy se pro esoterika i psychologii stal senzací. Jung později napsal, že všechna jeho pozdější díla vycházejí z obrazů zachycených v této době. Nejvýraznější z nich byl okřídlený stařec, který se stal jeho vnitřním učitelem.

Filemón, vnitřní učitel

Filemón se Jungovi zjevoval jako stařec s býčími rohy a křídly ledňáčka. V představách s ním vedl dlouhé rozhovory a dozvídal se od něj věci, které sám vědomě nevěděl. Filemón ho naučil, že myšlenky v duši mají vlastní život, podobně jako zvířata v lese. Když ho Jung maloval, našel na zahradě mrtvého ledňáčka, což považoval za pozoruhodnou shodu. Vedle Filemóna potkával i proroka Eliáše, slepou Salome a další symbolické postavy. Z těchto setkání později vytvořil pojmy jako archetyp moudrého starce nebo anima. Rozhovory s vnitřními postavami tak nebyly únikem z reality, ale cestou k hlubšímu pochopení sebe. Jung přitom nebyl první, kdo obrazotvornost považoval za cestu k poznání. Podobné myšlenky najdeme v dlouhé tradici západní i východní mystiky.

Obrazotvornost v mystické tradici

Renesanční lékař Paracelsus rozlišoval mezi prázdným sněním a pravou imaginací, která má tvořivou sílu. Podle něj mohla představivost působit na tělo i na okolní svět, pokud byla soustředěná a čistá. Francouzský badatel Henry Corbin v šedesátých letech popsal, jak islámští mystici chápali svět obrazů. Nazval ho imaginálním světem, tedy skutečnou duchovní rovinou mezi hmotou a čistým duchem. Mystici do ní podle něj vstupovali v meditaci a setkávali se tam s anděly a průvodci. Také středověké křesťanské rozjímání pracovalo s živými představami biblických scén. Jungova metoda tyto tradice převedla do jazyka moderní psychologie. Díky tomu ji mohou používat lidé věřící i ti, kdo hledají spíše sebepoznání. Jeden z jeho následovníků ji později shrnul do čtyř přehledných kroků.

Čtyři kroky aktivní imaginace

Americký jungiánský analytik Robert A. Johnson v roce 1986 popsal metodu ve čtyřech krocích. Prvním je pozvání, kdy se člověk ztiší a nechá vyvstat obraz, postavu nebo pocit. Druhým krokem je dialog, ve kterém se postavy zeptá, kdo je a co od něj chce. Odpovědi je dobré zapisovat hned, jak přicházejí, bez cenzury a hodnocení. Třetí krok přináší vlastní hodnoty, protože vědomé já nesmí slepě poslouchat každý hlas. Pokud postava žádá něco škodlivého, je třeba se jí postavit a hledat společné řešení. Posledním krokem je rituál, malý konkrétní čin, kterým se poznání přenese do každodenního života. Může jít o zapálení svíčky, procházku nebo změnu drobného zvyku. Celý proces lze s určitou opatrností vyzkoušet i bez terapeuta.

Jak začít bezpečně

Nejvhodnější výchozí bod je obraz z nedávného snu, který člověka zaujal nebo znepokojil. Stačí klidné místo, papír a tužka a čas, kdy nikdo nebude rušit. Imaginace může mít i podobu malování, modelování z hlíny nebo spontánního pohybu. Švýcarská terapeutka Dora Kalffová v Jungově duchu vyvinula terapii pískem, při níž klient staví scény z figurek. Sezení by nemělo trvat déle než půl hodiny a po něm je dobré se protáhnout a napít. Pokud se objeví silná úzkost nebo pocit ztráty kontroly, je třeba cvičení ukončit. Lidé s psychotickou zkušeností nebo těžkou depresí by měli metodu zkoušet jen pod vedením odborníka. Zápisy je dobré po několika dnech znovu přečíst, protože se v nich často objeví nový význam. Pravidelná praxe tak může prohloubit vztah k vlastnímu nitru.

Vnitřní průvodci na cestě

Od Červené knihy přes Paracelsa až po Roberta Johnsona ukazuje aktivní imaginace sílu vnitřních obrazů. Kdo chce jít hlouběji, může začít Jungovými vzpomínkami nebo knihou Roberta Johnsona o vnitřní práci. Odbornou podporu nabízejí členové České společnosti pro analytickou psychologii. Pro domácí praxi stačí deník snů a krátké sezení s jedním obrazem jednou týdně. Symboly a postavy, které se v imaginaci objeví, však někdy nesou poselství, které je těžké rozluštit. Zkušená jasnovidka nebo věštkyně po telefonu může pomoci najít jejich význam pro aktuální životní situaci. Rozhovor otevře nové souvislosti mezi vnitřními obrazy a událostmi, které člověk prožívá. Výklad karet pak může ukázat, kterým směrem se vydat a kdy je vhodný čas na změnu. Vnitřní postavy se tak stávají průvodci na cestě k plnějšímu životu.