Doba snění a zákon předků austrálských domorodců

Když Evropané poprvé slyšeli vyprávění austrálských domorodců, považovali je za pouhé pohádky. Ve skutečnosti šlo o propracovaný systém, který určoval příbuzenství, sňatky, péči o půdu i chování ke zvířatům. Každý člověk podle něj přichází na svět z konkrétního místa, kde na něj čekal duch dítěte. Hvězdná obloha je plná postav, které dodnes pomáhají určit, kdy se vydat na lov nebo sběr. Obřady s tancem, zpěvem a hudebními nástroji udržují svět v rovnováze. Dvacáté století přineslo domorodým rodinám velkou bolest, ale také soudní rozhodnutí, které vrátilo vztah k zemi do zákona. Část tohoto vidění světa může obohatit i člověka ve střední Evropě, pokud k němu přistoupí s respektem. Stačí se v zimní noci podívat na hvězdokupu, kterou čeští předkové nazývali Kuřátka.

Doba snění jako zákon

Domorodé národy Austrálie chápou dobu snění jako základ veškerého řádu, nikoli jako uzavřenou pohádkovou minulost. Bytosti z období stvoření podle nich nejen utvářely krajinu, ale stanovily i pravidla, jak má člověk žít. Domorodci proto často mluví o zákonu, který zahrnuje víru, morálku, právo i praktické znalosti o přírodě. Tento zákon určuje, kdo smí vstoupit na určité místo, kdo smí zpívat určitou píseň a kdo se o krajinu stará. Pro ně tedy náboženství a mytologie netvoří oddělenou oblast, ale prostupují každodenní život od lovu až po rodinné vztahy. Porušení zákona nebylo jen osobní chybou, ale narušením rovnováhy celého světa. Nejzřetelněji se tento řád projevuje v pravidlech příbuzenství, která mohou Evropanovi připadat velmi složitá. Každý člověk v nich má své přesné místo, které získává už v okamžiku narození.

Kožní jména a duch dítěte

Mnohé domorodé společnosti dělí své členy do skupin, kterým se anglicky říká kožní jména. V některých oblastech jich existuje osm a každé určuje, s kým se člověk smí oženit a jak má oslovovat ostatní. Díky tomu se dva cizí lidé po setkání rychle zorientují, v jakém vzájemném vztahu stojí. Mnoho národů také věří, že duchové nenarozených dětí čekají v napajedlech, skalách nebo stromech. Když kolem projde žena, duch do ní vstoupí, a místo početí se tak stává posvátným pro celý život dítěte. Domorodé náboženství a mytologie tím každého člověka pevně připoutávají ke konkrétnímu kousku země a k jeho bytostem. Takové místo se pro člověka stává osobním sněním, o které se musí po celý život starat. Bytosti doby snění se však neukrývají jen v krajině, ale také na noční obloze.

Nebe plné postav doby snění

Jedním z nejrozšířenějších příběhů je vyprávění o sedmi sestrách, které prchají před pronásledujícím mužem. Sestry jsou dnes vidět jako hvězdokupa Plejády, jejich pronásledovatel bývá v některých verzích spojován se souhvězdím Orionu. Příběh se táhne napříč celým kontinentem a každý národ zná jen svou část cesty. Národní muzeum Austrálie mu v roce 2017 věnovalo velkou výstavu, na níž se podílely desítky domorodých umělců. Další známou postavou je emu na obloze, kterého netvoří hvězdy, ale tmavá prachová mračna v Mléčné dráze. Podle jeho polohy na večerní obloze domorodci poznávali, kdy začíná období snášení emuích vajec. Obloha tak sloužila jako kalendář, učebnice i posvátná kniha zároveň. Aby se tyto příběhy nezapomněly, musely se pravidelně znovu prožívat při společných obřadech. Hudba a tanec v nich hrály stejně důležitou roli jako slovo.

Obřady, tance a hlas didžeridu

Společným obřadům s tancem a zpěvem se v angličtině říká „korobori“ a mohou trvat celé noci. Tanečníci se zdobí okrovou barvou a napodobují pohyby předků, kteří kdysi procházeli krajinou. Některé obřady jsou veřejné, jiné smějí vidět jen zasvěcení muži nebo ženy. Zvláštní místo mají obřady, při nichž se zpívá na posvátných místech, aby se množila zvěř a rostliny. Na severu kontinentu, v Arnhemské zemi, doprovází zpěv hluboký tón dřevěné trouby, kterou svět zná jako didžeridu. Národ Yolngu ji nazývá „yidaki“ a tradičně na ni hrají muži při přesně určených příležitostech. Obřady předávají mladé generaci znalosti o krajině, zákonech a vlastní identitě. Právě toto předávání však bylo ve dvacátém století brutálně přerušeno. Rány z této doby se v Austrálii hojí dodnes.

Ukradené generace a návrat k zemi

Zhruba od roku 1910 do sedmdesátých let úřady odebíraly domorodé děti z rodin a umísťovaly je do ústavů a bělošských domovů. Tyto děti se nazývají ukradenou generací a mnohé z nich už nikdy nepoznaly svůj jazyk ani svá posvátná místa. V únoru 2008 se australský premiér Kevin Rudd domorodým obyvatelům oficiálně omluvil jménem celého státu. Důležitým milníkem byl také rok 1992, kdy nejvyšší soud rozhodl v případu Eddieho Maba z ostrovů v Torresově průlivu. Soud odmítl představu, že Austrálie byla před příchodem Evropanů zemí nikoho. Uznal tak, že domorodci mají ke své zemi tradiční práva, která vycházejí právě ze zákona doby snění. Dnes se mnoho rodin vrací ke své půdě, jazykům a obřadům. Jejich příběh ukazuje, jak hluboce je duchovní život spojen s krajinou. I člověk žijící daleko od Austrálie si z toho může vzít inspiraci.

Doba snění pod českým nebem

Za jasných zimních večerů je na české obloze dobře vidět hvězdokupa Plejády, kterou naši předkové nazývali Kuřátka. Při pohledu na ni si lze připomenout příběh sedmi sester a porovnat ho s vlastními lidovými pověstmi. Zajímavým cvičením je najít v okolí domova místo, ke kterému má člověk silné pouto, a zjistit o něm co nejvíce. Může jít o starý strom, pramen nebo kopec, o kterém kolují místní pověsti. Pravidelné návštěvy takového místa a péče o něj, například úklid odpadků, prohlubují vztah ke krajině. Domorodé obřady ani posvátné symboly je však vhodné nenapodobovat, protože patří konkrétním společenstvím. Domorodé umění je nejlepší kupovat z komunitních uměleckých center, aby výtěžek šel přímo autorům. Kdo chce porozumět víc, může sáhnout po dílech domorodých autorů nebo navštívit etnografické sbírky. Tak se z cizí tradice stane inspirace k úctě k vlastní zemi.

Krajina, sny a vlastní cesta

Od kožních jmen přes sedm sester na obloze až po rozhodnutí v případu Eddieho Maba ukazuje doba snění sílu živé tradice. Kdo se chce dozvědět víc, může začít návštěvou mimoevropských sbírek Náprstkova muzea v Praze. Dobrým krokem je také zimní pozorování Kuřátek a srovnání australského příběhu s českými pověstmi. Vlastní vztah ke krajině lze prohloubit pravidelnými návštěvami jednoho oblíbeného místa. Sny a obrazy, které se při takovém soustředění objevují, však nebývá snadné vyložit bez pomoci. Zkušená věštkyně nebo jasnovidec po telefonu může pomoci najít jejich význam a souvislost s osobním životem. Rozhovor odhalí, jaká témata se v podvědomí ozývají a kam mohou vést příští kroky. Výklad karet nebo astrologický pohled pak může takové poselství doplnit a ukázat vhodný čas pro změny. Tak se starobylé vědomí o propojení člověka a země může stát oporou i v dnešním světě.